Současné zkušenosti Josefa a rozhovor k nim

Jos:Objeví se mi najednou věci, které již byly přede mnou řečeny, ale nebyly mi blíže vysvětleny, a bylo by škoda, aby zanikly, kdybych je přešel, aniž bych věděl, co měly znamenat.
K:Chtělo by to osobní přítomnost. Když jsou ovšem podmínky a člověk se k tomu vývojově dostane, najednou se mu "rozsvítí" a má to jako vlastní zkušenost. Nějaká řečená poznámka v paměti zapadne, ale později, při vhodných podmínkách, zase vyskočí a člověk ji bude považovat za vlastní zkušenost. V tom směru by bylo ideální, kdyby praxe Josefa a teorie Romana se daly dohromady.
Jos:Jiný můj problém: vnor přijde sám, ale žádné úsilí nepomáhá, aby se opakoval. Přicházím na to, že to nejde vydobýt úsilím ani násilím.
M:Násilím v žádném případě. Pro přejití ze druhého do třetího vnoru rozhoduje práce "jemná".
K:Vyskytnutí se vnoru považuji za výsledek stálé snahy.
Jos:To jsem věděl, že se má postupovat jemně. Ale když člověk mého typu upustí od úsilí, začne upadat, kazí se to. Dosud jsem podle své letory používal jen úsilí, ale protože se můj stav kazí, mám z toho problém.
K:Ale stejně se k tomu blížíš.
Jos:Dělám-li dobře, pociťuji jako by se v bytosti něco vyprázdnilo. Vnímal jsem, jak se energie rozlévala v těle a pak se vybilo všechno najednou: blesky, světlo - až nahoru.
K:Když tato energie jen prolétne, pak to nerozpouští zauzliny, a proto se člověk k tomu musí vracet. Mně se to podařilo hned napoprvé. Podruhé a potřetí jsem poznal jiné možnosti a způsoby. To už zauzliny nebyly překážkou. Předtím se to vždy prolomilo. Rámakršna říká, že hadí síla vyjíždí jednou jako had, podruhé jako opice, jindy jako mravenci. Je to vše závislé na typu koncentrace. Nevím, zda o tom Rámakršna jen věděl, nebo zda to byla jeho přímá zkušenost. Já jsem to měl jednoduché, protože svět byl pro mě uzavřen. Každé pokušení mi bylo velmi vzdálené.
Jos:Přesto člověk chce poznat podstatu světa a stvoření.
K:U mě to bylo veliké zaklínání proti obloze; oblaka dostávala tvář boží - pak jsem prováděl zaklínání zpětné, nakonec rozpouštění. Pak se uvedlo všechno zase do klidu a já jsem věděl, že už nikdy nebudu hledat. Kdybych byl zvědav, všechno by mě to bylo zadávilo. Obloha se dostala do původní formy. Od té doby srdce vychladlo. Stal jsem se "matematikem". Poznání, že už "nikdy nebudu hledat", to byla otřesná zkušenost. Pak jsem porozuměl lásce.
M:Musíš se snažit, abys dosáhl druhého vnoru. Vnor se musí stát stavem trvalým, ale nesmí být spojen s "lámáním určitých stavů přes koleno".
K:Pamatuji se, že se mi také kazily stavy. Pracoval jsem dál, jako by na tom nezáleželo. Mysl má tendenci se rozptylovat. Proto se v praxi nemá používat žádné síly, ale kvality.
M:(ke Květoslavovi) Ty jsi vlastně první dva vnory přeskočil.
K:Ano, zažíval jsem ty stupně vývoje jaksi zpřeházeně. V tom jsem také byl v rozporu s Weinfurterem, protože mé zkušenosti, např. "křest ohněm, vodou" apod., nebyly v tom pořadí, jak on hlásal. Záleží na tom, zda a jak člověk vystihne podmínky. - (k Josefovi) Ty musíš postupně rozpouštět napětí a zvykat si na změnu.
M:Bez pomoci Květoslava to však nemůžeš dělat.
Jos:Chápu a vím, že použitím úsilí se lze dostat do situací, jako když to spadne všechno najednou.
K:To by však nebyl čistý stav.
Jos:Je to uvolnění, jako když se napětí přemístí dolů, do nohou.
M:Ale je vyloučeno, aby se třetí vnor dosáhl tímto způsobem.
K:Pročistí se to samo, když o to člověk neusiluje; čili to znamená, že dále pracovat nenásilně. Doc. Bajer patří mezi lidi, kteří se dovedou soustřeďovat bez napětí. Kvality vnoru se mohou rozvíjet. Přechod se může urychlit. Když má člověk ideální podmínky, pak kvality zesilují intenzitou. Ta má však určité meze!
M:Bez intenzity není možné, aby se člověk vyvinul.
Jos:Na to jsem již přišel, že když pracuji přes určitou dobu, čili když to přetáhnu, že pokračovat silou nemá cenu.
M:Zanechání (zrušení) dřívějšího stavu a blaženost - to jsou stavy na sobě závislé. Je v tom dokonalá vědeckost; není to slovíčkaření.
K:Já na to šel z trochu jiného konce: věděl jsem, že musím dosáhnout vyššího stavu ze stavu běžného, že to musí být čistá práce. Až se mi podařilo, že se stav upevnil, když jsem se jakoby nesoustřeďoval. Jinak řečeno: musí se docílit toho, že se stav udržuje sám sebou. Člověku musí zůstat možnost žít ve světě.
M:Blaženost křesťanských světců končila druhým vnorem, protože nepochopili stavy vyšší. Neměli učitele; snad jedině Eckhardt by jim uměl poradit.
K:Nepochopili další stav, protože jej viděli jako prázdnotu a té se děsili; ta pro ně znamenala smrt. Takoví asketi mohou být svatí, ale nejsou moudří.
M:Neměli učitele, které potřebovali.
K:V církvi upustili od psychologie a zavedli se na náboženství. Já jako pohan jsem to mohl vyhrát; měl jsem tu výhodu, že jsem věděl, co to chce. Když jsem vystupňoval napětí na stupeň nejvyšší, bylo v tom násilí: pochopil jsem, že nemám opustit tělo. Dělal jsem to tedy tak, jako když na tom nezáleží, a pak to šlo... Oba stavy - to napětí i "opuštění" byly čisté.
M:K tomu je opravdu třeba být moudrý.
K:Musí se k tomu dojít zdravou úvahou.
Jos:Ty mi rozumíš.
K:Nebyl jsem spoután žádným názorem, žádným dogmatem. Tento postup náboženská výchova nezná, nebo to alespoň neříká. V praxi to chce toto: rozpustit zatvrdliny. Buddhisté i Hinduisté mají své cesty k moudrosti. Vysoký klerus to také zná, ale věřícím předkládá jen dogma. Jakmile by věřící měl mít představu, že existuje nějaký i jiný Bůh, pak má další poznání uzavřené, dogma tomu odporuje. Míla to např. ví a poznal to, že Brahma stojí hluboko pod ním.
Ba:Papež - Flos Florum po posledním ekumenickém koncilu má cestu otevřenu k napravení některých dosavadních chyb církve. V církvi ovšem chápou nirvánu jako stav negativní, a nikoli jako jiný termín nejvyšší kvality - božství. Církev předkládá k věření jen vykonstruovaná dogmata, ale co s nimi?
K:Církev hlásá a uznává jen jediného syna Božího. Zda tyto omyly překoná, nevím, ale musí se především vypořádat s reinkarnací
Zkrátka církev kategoricky vynucuje: Pánbůh byl, je a bude - kdo tomu nevěří, je rošťák.