Odpovědi na některé otázky paní Pavlové

ot:Co se rozumí elixírem života?
K:Když člověk namíchá ve správném poměru hmotnost s jiskřící myslí, pak výsledek je ten, že se člověk stane agresivnější vůči vnějšímu světu. Nejlépe je dojít k tomu, že si člověk uvědomuje: mé "JÁ" nemůže být ničím narušeno. Jinak řečeno: "Já jsem" je tak pevné, že s ním nic nehne. Běžný člověk má to své "já" takové, že "vždy uteče" a musí si proto vytvořit "já" nové - to je vlastně nekonečná smrtelnost. Mystik se také musí zbavit svědomí, protože se musí zbavit i dobré karmy, aby tak nebyl "odsouzen" ke stálé blaženosti. Ale pozor! Nutno zdůraznit, že u člověka, který se dostane tak daleko, musí být jeho veškeré jednání motivováno mystickými příkazy morálky!
ot:Co je vlastně "jiskra boží" v člověku?
K:To je v jistém smyslu také svědomí. Pojem svědomí se od "jiskry boží" liší jen málo. Když člověk umlčí celou bytost, svědomí mlčí. Vzpomínám si, že jsem kdysi vzbudil v Pardubicích velké pohoršení, když jsem ve shromáždění mystiků tvrdil, že mystik musí "svou duši spálit". Totiž každé soustředění, které má tu povahu, že se člověk na sebe dívá, jako by měl náplň a na tuto náplň působí čistým, ryzím uvědomováním, pak se duše spálí.
M:Ano, vyšším se likviduje nižší; aby mohlo zůstat jen nejvyšší, musí se zlikvidovat všechno nižší, totiž také i ta duše.
K:Je však nezbytné žít jen podle mravních předpisů! Svědomí je totiž mravní korektiv v člověku. (Pozn. z jiného rozhovoru: ...fiktivní, ale přesto mocně působící činitel. Nejvyšší a jedině směrodatný soudce.)
ot:V literatuře se mluví o nesmrtelnosti v těle. Co je tím míněno?
K:Tato nesmrtelnost je otázkou tzv. "Živých Buddhů". Ti zdokonalili vědomí "Já jsem" v potenciálním vztahu k formě - tedy: "jsem, a proto existuji"; pak se tito Živí Buddhové zase rozplynou. Mají fyzické tělo s transcendentním myšlením na nejnižší základně, takže jejich tělo je permanentně proměňováno; je fyzicky neviditelné. Kromě toho žijí zde na světě a uvědomují se v přirozeném stavu vědomí, tj. takovém, jako když se člověk zrodí. Ve "Hře cvrčků" je uvedeno: "Slovo je také jen tehdy, když je vyslovíme.
ot:A co nesmrtelnost bez přítomnosti těla?
K:Je to jemná síť, která je nebezpečná. Pociťuje se jako absolutní neopakovatelnost životního procesu. Není ničím zatížena ani omezena, protože vzniká realizací absolutna, utajeného v Bytí
ot: Co je to vlastně prána?
K:Je to volná kosmická síla, jako síla duchovní. V těle je duchovním vzduchem
ot: Co se míní duchovním tělem?
K: Já se snažím, aby se duchovní tělo u nikoho nevytvářelo.
M:Jakmile vážu na tělo i ty nejvyšší duchovní stavy, tvoří se něco jako duchovní tělo.
K:Ale to se zase rozpouští. Člověk zjišťuje, že to "tam" není dobré a rozpustí všechno. Jinak by totiž vznikla duchovní bytost, do níž by se člověk musel vtělit. Já jdu "středem", střední cestou, ale spíše trochu napravo, v Čirém Světle
ot: Co se rozumí Čirým Světlem?
K:Je o něm podrobně psáno v Bardo Thödolu. Je-li dobře založena tendence k rozpouštění, potřebuje člověk ve smrti vyvinout jen málo úsilí, aby něco opravil. Pro tuto fázi se to již "časuje" zde na zemi
ot: Co je míněno prapředkem v "Bílém dominikánovi"?
K:Někde začíná duchovní rod a někým končí. Prapředek je duchovní prvek, který se rozvinuje tak dalece, že si to člověk někde uvědomí, pak přijde život a člověk se sem tak dlouho vrací, až přijde Christofer; obyčejně je to dvanáct životů
ot: V "Andělu západního okna" je zobrazen kruh bytostí tváří dovnitř a kruh bytostí tváří ven. Co to znamená?
K:Bytosti se dívají dovnitř i ven; to znamená, že v člověku není touha po osvobození
ot: "Záporné prázdno" - co se tím myslí?
K:V něm se vyhlazuje individualita, i v mystice. Vzpomínám si na zkušenost u hotelu "Stodola" v Hradci Králové (pozn. 11. 3. 1946), "Já" se vyhladí, aniž by mělo oporu v čemkoli kladném. Je to velmi bolestné. Když se člověku nepodaří rozložit v sobě všechny prvky technickými způsoby, cesta do nirvány je to také, ale vylučovacím způsobem. Jogín pozná svou bytost jako soubor prvků, s nimiž lze operovat jednotlivě tak, jak za sebou vystupují. Mizí tamas i radžas a zůstává sattva, a ta jako nejvyšší nedotýká se již těla, vede mimo tělo
ot: Co to jsou Dákiní?
K:Jsou to nadpřirozené bytosti, a to zvláštní kategorie nebeských víl. Jinak je lze označit za konkretizované kvality. Tyto víly byly vždy učitelkami. Je to nebeská společnost na základě pocitů, obdobně jako tady lidská společnost. Člověk v takové společnosti nemá být vzrušen, má se v ní pohybovat jako ve skutečnosti.