Pokračování rozhovoru s Pavlovými

K:Všechny dosavadní realizace našich lidí nebyly takové, jaké by měly být u Strážců Nauky. Jamnický byl příliš samostatný a nechtěl přijmout linii. Byl ovšem nepřímou pomocí, že se nauka uchytila v jeho okolí.
(k ing. Pavlovi) - U tebe to chce odstranit povahu. Zařiď se tak, abys byl ochoten přijímat upozornění na své chyby, a to i od rodičů. To by mělo být pro tebe vodítko, poučovat se z rad jiných a také se podle nich řídit.
Mil:Chci dbát vašich rad. Krotit osobnost, pěstovat radostnost a odstraňovat dojmy.
K:A k tomu ještě přidat jakoby pohled vzhůru, snahu po lepší kvalitě. Čekám na určité vaše úsilí. Cestu do světa si pomalu uzavíráte, míním tím například hádání se s manželem. Čekám, jak se vyrovnáte s citovým životem. Chce to pevné rozhodnutí, aby měl člověk důvod čelit všemu, co není v souladu s předpisy. Rozhodnutí asi takové: toto a toto pro mne neexistuje; ovšem zase takovým způsobem, aby se neobjevilo staropanenství. Nejlépe takto: nezatarasit si výhled úplně, řešit to na bázi odkládání. - Až udělám mystiku, pak se snad provdám, uvidíme, ale jen v případě, že by partner šel stejnou Cestou. Čili odložit tuto záležitost, aby v tom odkladu byla hnací síla, a nepřipustit k sobě žádná lákadla. Když toto budete odkládat až na hranici vitálních sil, pak se vám najednou rozjasní. U ženy je problém srdce a vztah k dítěti, mateřský pud. U mužů zase pohlavnost trvá dlouho. Jak říkal Míla: "Teprve po překonání pohlavnosti se cítím zcela osvobozen." Ale i jiné překážky musí být odstraněny, i když vítězství nad pohlavností je to nejdůležitější. Kdyby jiné ctnosti nebyly upevněny, mohlo by se stát, že by se v ostatních nepřekonaných překážkách uplatnilo jáství. Pohlavnost se musí hlídat tak dlouho, až člověk vůbec nepociťuje potřebu mít u sebe druhou osobu. Pohlavnost se umí všelijak převlékat. I estétství je pohlavnost, i touha po malování (nejvýš u vás dočasně snad jako ventil), až by zájem sám přestal. Musí se dospět až k úplnému odbourání pohlavního styku.
Pvá:Při večerních cvičeních, při pozorování těla zbystřím tak, že do rána vůbec nespím.
K:Lépe by bylo se vyspat a potom cvičit. Změnit ten váš zvyk, chodit spát pozdě. Na zvyky mám svůj názor. Chtělo by to: časově přesunout režim spánku; při cvičení nevyvolávat intenzitu, jen se vědomím upínat na jednom místě. Když by to s tím spánkem nešlo, pak by zbývalo jedině sursum corda, ale to by to trvalo dlouho a vy musíte spěchat. Při smrti vždycky rozhodují tendence v bytosti, a proto je nutno zavést jen tendence spásné. To by byla špatná kalkulace se domnívat, že to může člověk spravit v posledním okamžiku.
(k Pavlovi st.) - Také pro vás platí být pozvednut nad svět. Všem koníčkům utéci pozvednutím mysli, aby zájem o ty koníčky opadl. To dělejte vytrvale, až odpadne všechno najednou.
Inženýr se musí zbavit nejenom dětinskosti, jak říkáte, ale také uzavřenosti, která podporuje nebo tvoří jen tísnivé nálady. Prověřil jsem si včera Josefa a zdá se, že je neobyčejně schopný. Také s Ivanem se to zlepšilo. Uvědomil si jasně, co dělal špatně. U něho to byl již třetí náraz, ale své velikášství zažehnává sám, protože do toho začíná vidět. Přesto bych byl raději pro inženýra. Musí ovšem odstranit ty své zábrany, musí se odvážit dívat se dobře po světě. Nesmí setrvávat ve stavu: co osud přinese, tak to přijmu. To by byla velmi nevhodná pasivita. Já to měl u sebe vyřešeno velmi rychle. Nikdy jsem s osobností nesmlouval a z předpisů jsem si vytvořil své svědomí. Vlezl jsem do toho a nevylezl dřív, až když to bylo se mnou zcela v pořádku. Dával jsem dobrý pozor na to, zda se bytost nezačíná odchylovat od nařízeného směru, a postoj jsem upravil do směru dříve, než osobnost mohla s něčím vystoupit. Všechny zkušenosti, jaké měl například Míla v posledních letech, jsem já měl již z první realizace.
Pvá:Ale když se vše objeví i po dlouhých letech, jako u dr. Kováře, i to je dnes veliká vzácnost.
K:Žádný předpis se nesmí učinit příliš ztrnulý. Člověku musí zůstat pružný přístup pro zkušenosti, které se mohou denně měnit a zpočátku jsou u každé bytosti jiné. Ale u mě to netrvalo dlouho, nežli jsem zpružněl. Brzy jsem pochopil, že askeze nesmí být ztrnulá, že se jedná především o pociťování. Celý problém jsem řešil jednoduše: žádný pocit, žádné úvahy okolo prožívání, nýbrž přímou cestou k cíli nasměrovanému předpisy. Nejhorší je, když pohlavnost je nepoznaný svět a člověk přímo touží ho poznat! Po realizaci pro mě platilo toto pochopení: když člověk získá, musí také vrátit, a proto jsem se vrátil do světa, proto jsem se rozhodl dát nauku světu. Když jsem dýchal páteří, zmizel prostor a čas, zdálo by se to lepší, ale přestal bych být lidský!
Pa:Je na odstranění reflexního myšlení nějaká metoda?
K:Nikoli, jen upoutáním se na něco jiného, u nás na nohy. Reflexní myšlení musí zhasínat postupně, to se nedá odstranit nějakým střetnutím se s ním. Organismus si musí postupně zvyknout na nový stav napětí. To nějakou dobu trvá (jeden, dva roky), ale potom se reflexní myšlení již neobjevuje. Pasivitou nebo přímým střetnutím nelze reflexní myšlení odstranit.
Pvá:Ne tedy příjemným lenošením.
K:Kdyby se přepadlo do pasivity, budou naskakovat tzv. stavy, ale to je řešení k ničemu.
Pa: U paní Ledrové je také zastaveno reflexní myšlení?
K:Ano. Sama říká, že nikdy nemluví z mozku, nýbrž srdcem. Totéž bylo u Míly a je to také u Romana, Bajera apod., pak již nejsou problémy. To již samy naskakují nápady (vhodné a přesné), které by se přemýšlením nenašly. To je přímý vhled - přijdu, vidím, pochopím. Bajer to tak dělá i při vědecké práci
Na Slovensku byl dán jednou návrh (Boďovi), že by se mělo zachytit, v jakých konkrétních situacích se to a to řešilo - výhradně jak já jsem se k různým faktům stavěl