Stručný záznam rozhovoru Květoslava s doc. Bajerem

Ba:Vyskakují mi v bytosti atavismy. Jak na to? Citovým povznesením, analýzou,
 - transcendentní myslí?
K:Dáš se do pořádku tím, že z vědomí vytlačíš všechny světské věci. Tím se získá pravá potenciální schopnost vědomí, mysl zůstane jakoby plná energie - energetická, ale prázdná všech světských věcí. Tak abys byl prázdný světa. Zde však musíš dávat pozor, aby myšlení zůstalo zcela konkrétní. Musíš zůstat na zemi, bez idejí; to reálné dole nesmíš opustit.
Ba:Co s plným prožíváním v oblasti třetího vnoru?
K:Reflexní činnost mysli nesmí vůbec být. Také ne nějaké povznesení, aby ses neutrhl do světa. Čili zůstává konkrétní stav vědomí, které je schopno jevy ze světa registrovat.
Ba:Takovýto stav vědomí to nejlépe vystihuje.
K:Čili takový stav, kdy člověk vidí, vnímá, ale nespekuluje, ani to vnímané v něm nevyvolá proces myšlení. Utrhnout se od realit, to by bylo nebezpečné. Nesmí ti naskakovat žádné ideje, to by byl svět vnímán idealisticky a to také nesmí být. Možná, že by ses mohl domnívat, že zastavení mysli není v pořádku. Ty jsi však zvyklý příliš dobře si uvědomovat tělo.
Ba:Rozumím-li správně: vědomí musí být jasné, schopnost vnímat má být zachována a současně přitom ponechat jasné držení těla.
K:To jako pomůcku, která zachovává schopnost konkrétně vnímat. Člověk je v transcendentnu, ale musí být schopen vnímat. Jinak řečeno: člověk se drží na rozhraní mezi světem vnějším a nadsvětským, ale protože se myšlenky ani představy nijak neformují, proto je to transcendentno. Pozor však! V tomto bodě by mohlo nastat nedorozumění, protože já se nedržím tradičního výkladu a významu termínu "transcendentní".
Ba:Tento termín ve smyslu náboženském nebo tradičním má trochu jiný význam, než jaký mu dáváš ty.
K:Ano, já mám tento význam trochu posunut, kdybych se držel tradičního výkladu, musel bych hledat jiný termín. Na těchto stupních, jako jsi ty, by bylo žádoucí, aby se lidé ptali, co kterým termínem já přesně myslím. Nebo jindy zase používám nějakého termínu v různém významu. Ty jsi vlastně první, který přišel s problémem "atavismy". Jejich význam jsem pochopil již po půl roce svého mystického úsilí.
Ba:Analýzou se nejasnosti rozpouštějí. Běžná psychologie to nezná, a přece je to to podstatné, aby si lidé věděli rady se sebou samými a poznali, co je to psychologická bytnost.
K:Je nutno se natolik uvolnit, aby všechno z bytosti mohlo vyjít napovrch. Člověk se staví apriorně negativně ke všemu, co z bytosti vystupuje; tím to uhne. Pak prozkoumání všeho, co z hloubi bytosti vytryskne, již není přesné a pravý význam se nevystihne. Já například rozlišuji duševní uvolnění od duševní relaxace, třebaže je mezi nimi nepatrný rozdíl; oba termíny používám v různém významu.
Ba:Stále se držím vědomím v nohách.
K:Správně, ale musíš to provádět zcela nenásilně. Tím se teprve duch patřičně zkoncentruje.
Ba:U mě již napětí odpadá, a to při cvičení nebo po přečtení něčeho od tebe; ovšem když jsem činný vědecky, to ještě jisté napětí registruji.
K:Jak to nyní s tebou vypadá, mohl bys osobní život dořešit, cítil by ses vykoupen.
Ba:Ale jen touto mystickou cestou, jen pomocí tvé Nauky, se člověk cítí jakoby v pravém domově. Zůstává ve mně jen vztah k těm, kdo uznávají Nauku.
K:Však všechno ostatní je opravdu jen světské.
Ba:Dnes již chápu, že všichni ostatní jdou opravdu za tím černým pastýřem na porážku, jak jsi psal.
K:Mezi "ismy" vidím jen ten rozdíl, že jeden říká zabíjejte! - kdežto druhý nezabíjejte!
Ba:Když držím mantram pevně v nohách, zjišťuji, že to u druhých vyvolává nepříznivou odezvu. Především to vyciťuji konkrétně doma, u manželky a dcery. Kladu si otázku, zda nejsem vinen já.
K:Nemůžeš však s tím nic dělat, z toho svého nesmíš kvůli nim ustoupit. To je jejich věcí, něco se v jejich nitru otevírá. Čím na tom budeš lépe, tím spíše něco takového, nějakou nepříznivou odezvu, vyvoláš. Tvůj božský život nějak proniká, a když s někým, kdo patří opačnému světu, jednáš, musí vybuchnout, je to pro něho příliš silné. To musím po návratu říci paní Ledrové, že zaměnila termín "čertice" za "světici", když na tebe doma vybuchnou při tvém božském vyzařování. Já jsem svou zář a své vysoké stavy překrýval na úroveň druhých, ale ty to tak dělat nemusíš. Já také tuto masku odhodím, až budu moci být izolován; stále mě to táhne do ústraní.
Ba:Mě to vede k úplnému osamocení, všichni mi připadají cizí.
K:Ale v tomto bodě pozor, aby se z toho nevyvinulo osobní pohodlí! Úplná mlčenlivost by rozmnožovala nepřátele.
Ba:Chápu, nevzdávat se běžného promluvení s druhými naplno.
K:Dobře to řeší Josef. Nemlčí úplně, aby nedráždil manželku, ale vědomě vede zbytečné řeči. Když už člověk ve vztazích k druhým zakotvil, když v těch vztazích již je, nemůže tak lehce všechny ohledy zahodit a utéci ode všeho, aby si udělal osobní pohodlí. Za to, že tenkrát kdysi dávno tak a tak jednal, musí nyní platit.
Ba:Karmicky jsem něco způsobil, musím se tedy s tím vyrovnat.
K:I když je to pro mne dnes již naléhavá životní potřeba, mít klid, úplný klid, přesto do krajnosti stále ještě snáším tlaky z okolí. Stále si ještě kladu otázku, zda by to přece jen nebylo sobectví, zda bych si nehledal své pohodlí, když bych chtěl ode všeho utéci. Aby člověk neprojevoval vůbec cit, to by také nebylo správné. Můj rozum neuznává vztahy, a přece musím soucítění zachovat. Skutečná, opravdová svoboda se skutečně draze vykupuje.
(k ing. Pavlovi) Dobře si do paměti zaregistruj, jak se musíš ke druhým chovat!
Ba:(k ing. Pavlovi) Vštipte si důkladně, že toto je praktická psychologie, a jestliže má v životě vůbec něco nějakou cenu, pak je to Nauka, tato Nauka. Ubezpečuji vás, že nemusíte mít naprosto žádný strach, potvrzuji vám z vlastní zkušenosti, že jedině tato nauka je správná a že vás učiní šťastným.
K:(k ing. Pavlovi) Na sebe se musíš dívat jako na toho posledního, a pak teprve začneš správně vidět.
Ba:Zpočátku nabízí svět člověku příjemné věci, ale konec všeho ze světa je zlý. Kdežto tato Cesta je zpočátku nepříjemná, ale všechno další je neporovnatelně lepší. Nedávejte žádnou úctu svým sklonům!
K:Inženýr chce stále ještě mít svět k obrazu svému, to je to jáství. Ale ani bagr neodstrčí skálu, je tedy lepší bez jáství tu skálu obejít.
Ba:Ve stati "Proč se soustřeďovat" jsi použil vedle sebe termínů "svět transcendentní" a "svět imanentní". Míníš tím rozhraní dvou světů v běžném pojetí?
K:Světem transcendentním míním v tomto případě duševno, duchovno i neviditelno; imanentním se rozumí tento svět
Já mám všechno své konání pěkně rozdělené: něco řeším zcela sám; na něco se přeptám v nebi; do něčeho si vůbec nedám mluvit; a ve světských věcech si dám poradit
(k ing. Pavlovi) Nejdříve se musíš naučit ovládat se na povrchu, umět se chovat, dostat bytost do tempa. To všechno musíš začít sám od sebe, ne na cizí popud. Nevzejde-li opravdové úsilí z člověka samého, to pak udělá jen část, a zase by to mnoho nepomohlo
Zkrátka a jednoduše: zmobilizovat v sobě všechny síly čilou, rozumnou činností a pak se ve všech projevech dobře ovládat.
Ba:A já bych dodal ze svého hlediska: při té vnější činnosti se vyvarovat prudkých pohybů nohou. Nesmíte si dovolit zátěž na nohy příliš velkou a v žádném případě kroutivé pohyby nohou. Všechen sport opatrně. Ve vašem případě se jedná o chrupavku, a ta se hojí ze všeho nejhůř, obtížněji než zlomenina kosti nebo ruptura svalu.
K:Já jsem na tom zdravotně tak, že když na chvíli usnu, protože tělesná únava to nutně vyžaduje, pak již nejsem v plné mobilizaci a je mi po probuzení ještě hůř.
Ba:Pak je nutné vstávat velmi zvolna, protože nedokrvení mozku může mít za následek ochabnutí srdce. Co kdybys užíval papaverin na prokrvení?
K:Raději ne. Nějaké šetření nebo dokonce léčení, to na mě není!