6. prosince 1972

K:Tak na koně, abychom se hnuli z místa!
Ing:Hlavně tu radostnost, stále mi to nějak nejde.
K:Takovou radostnost, která by se vtiskla do vědomí. Když si vtiskneš do paměti, co a jak musíš dělat, ono se to samo bude připomínat. To své rozhodnutí musíš upevnit, aby se ti stále připomínalo, abys tím žil.
Pa:Pavel žije více ve strasti. Radostné chvilky jsou u něho velmi řídké.
K:Ale jsou tu již náznaky k lepšímu. - (k ing. Pavlovi) Zdá se, že je to u tebe dobře začato na zemi. Když si to prozkoumáš rozumem, byla by to cesta k lepšímu subjektivnímu stavu. V podstatě se to pomalu zlepšuje, tak by to mohlo být dobré. Jde nyní o to, aby to bylo u tebe dobře nasměrováno. Ujasnění směru již přináší něco příznivého. Chtěl bych především, aby se z tebe stal z malého velký inženýr, tj. plně rozvinutý, sebevědomý, pružný, a pak k tomu přidat to mystické. To potom člověk už dělá své vnější povinnosti jakoby levou rukou. Pak dochází k tomu, že to člověku samo naskakuje, jak má co řešit i v tom zaměstnání, a to je již velká úleva. Po pevném rozhodnutí se budeš ve vnějším lépe orientovat; i v zaměstnání. Musíš se ovšem umět chovat; jinak bys mohl mít všechny odborné znalosti, a stejně by tě na pracovišti považovali za nulu, onuci. Když člověk umí v mystice všechno dobře a neumí se při tom chovat, zase je to špatné (případ Roman). Byla tu řeč o Bajerovi. Ve stavu jakého dosáhl, mu nápad v diagnóze nebo terapii vyskočí sám; pak rozhodnutí, které podle toho udělá, je velmi pevné a správné; jinak bych to ani nechtěl. Bajer je dnes skutečně objektivně přesvědčen, že všechno prorazil mystikou. Bude se rozvíjet. Naproti tomu, je-li v člověku nějaký útlum, pak pracuje velmi těžko a pomalu se sbírají zkušenosti (př. Ladislav)
Ale považuji tě za inteligentního; chce to ještě určité usměrnění a to závisí na pevnosti rozhodnutí