Rozhovory březen 1971

Vi:Ozvaly se ve mně před čtrnácti dny pohlavní problémy.
M:Kromě Květoslava není nikoho, kdo by byl nad pohlavností úplným vítězem. Neberte to tragicky. Lepší když se nepřítel objeví, než když je skryt.
Vi:Jde mi o to, abych "nevypadl z vlaku". Proto jsem se raději nehlásil a neusiloval jsem o setkání.
M:Rozhodující je, že to člověk objeví, pozná i příčinu a bojuje s tím. Není třeba, aby člověk byl neustále v nebeských stavech. Takovýto výkyv, jaký jste měl, nutí do činnosti. Kdyby ten který úsek Cesty proběhl naprosto klidně, snad by to nebylo ani správné.
Vi:Poslední dobou jsem se jaksi utekl do nohou, ty jsou jakoby šťastné; mysl mám zaměřenu jen na dobré. Nyní potřebuji vědět, jak to má být v noci, aby i během spánku byl čas využit.
M:Usínat v dobrém stavu, povznesené mysli, ve světle.
Vi:Ale manželka, a i kočky pak špatně spí.
M:Ani to nevadí. Nedokážete se ještě plně "zabarikádovat", aby ten dobrý stav z vás nevyzařoval.
Vi:Rozumím; podružně si uvědomovat povrch nohou, ale hlavně ten dobrý stav.
M:Celý den se nelze soustřeďovat, protože by se to otupilo. Čili měnit vnější práci, střídat také vnitřní práci. Jakmile cítím únavu, hned se zabývám jinou prací. Ze soustřeďování přeskočit na bhakti, nebo na jiné osvěžení mysli tím, že jednám ještě ve větší čilosti a bdělosti. Možnosti tréninku jsou různé. Někdy je dobré měnit cvičení rychle za sebou, aby se získala pružnost. Nikoli "dřepět" stále u stejné práce. Vědomě vstupovat a vystupovat do různých stavů, podle kvalit, ale vždy s kladnou duchovní náplní.
Vi:Do nohou se upoutávám co nejstáleji.
M:Neběží tak o konkrétní představu nohou, jen vědomím je omakávat.
Vi:Ano, rozumím. Nevstupovat vědomím dovnitř, "nenastěhovat" se do nohou.
M:Dovnitř jen s dobrými stavy!
Vi:Když "svírám" nohy do vědomí, mám do toho přidávat imaginaci?
M:Jen když je člověk unaven nebo při zatemnění mysli. Světlo je jen pomůckou, jen zprostředkující činitel. Tamasické prvky v bytosti rozkládá lépe vědomí než představa světla.
Vi:Chápu světlo v tomto případě jen jako berličku, kterou si vypomáhám.
M:Když tam dáte jasné vědomí, tj. nejvyšší světlo jako kvalitu, pak světlo naskočí samo. Já jsem pomocí světla jen vyrovnával výkyvy. Buddhistická terminologie "je zde tělo" to vyjadřuje jasně. "Žák bdí u těla a nad tělem" - to je jako nestranný pozorovatel, který se neztotožňuje s tím tělem. Má to vést ke zrušení touhy po životě a ke zničení strasti. Toto "bdění u těla a nad tělem" má v sobě obsahovat: neuchýlení myšlenek; vědomí "to nejsem já" a nespojování vědomí s tím tělem. Jinak řečeno: za dozrání uvědomování si nohou se považuje pozorování nohou jako celku, jako objektu odděleného od vědomí já. Ale pozor! Při této práci (spojování, či nespojování vědomí s tělem) musíme rozlišovat:
Při manipulaci s kvalitami prvního a druhého buddhistického vnoru (tj. zpočátku) je spojování vědomí s dobrým stavem dovoleno, ba dokonce se doporučuje, ve smyslu: Žák naplní toto tělo a nasytí dobrým, nebeským stavem (nikoli stavem světským). Je to proto, že kdyby od dobrého stavu člověk abstrahoval, tak by ho ztratil
Naproti tomu ve třetím vnoru: "...žák rozvážlivě zanechá tyto blaženosti...", tzn. nesmí je spojovat s vědomím, aby v něm mohla vytrysknout míruplnost. - Tak je nutno rozumět poučce z buddhistické nauky "bdí u těla a nad tělem, bdí v pocitech a nad pocity.
Kdybychom to řekli jinak: postupně se musí vědomí oprostit od dobrého stavu, to je otázka třetího a čtvrtého vnoru. Předtím je nutné si dobré stavy podržovat. Kdyby člověk chtěl vědomí oddělit hned, pak by vlastně dobrý stav neprožil, ztratil by ho. Květoslav např. prožil hned třetí a čtvrtý vnor; druhým a prvním jen proletěl. Sáriputta říká: "Mír je nejvyšší blaženost."
Vi:Je tam něco prožíváno?
M:Právě že nic.
Vi:Jak to může být považováno za nejvyšší stav?
M:Právě proto, že tam není prožíváno nic, je to nejvyšší stav. Ale před dosažením třetího vnoru to nelze pochopit.
Vi:Vzpomínám si, že podle Květoslava: hínajánou se musí začínat a hínajánou končit a mezi tím je mahajána.
M:Křesťanští světci došli do druhého vnoru a tam končili. Vyskočila jim prázdnota a té se děsili.
Vi:Květoslav říká, že když člověk dělá správně, že by se skleróza neměla objevit, alespoň ne v plném stupni.
M:Člověk se má bránit skleróze, má se bránit reflexnímu myšlení vnímáním více věcí najednou, stupňovat bdělost. Dobré cvičení pro zvyšování bdělosti je např.: zaměřit se na nějaký předmět z přírody, vnímat jej tak ostře, do detailů, jako by to chtěl namalovat co nejvěrněji. To platí pro dobu mimo krizovou, aby se získalo rozšířené vědomí. Doplnit cvičení tímto tréninkem je velmi užitečné. Je to obdoba koncentrace na tři body (v pozici obě kolena a kostrč)
Správné a nesprávné myšlení? Tato otázka by měla být zvláštní kapitolou v režimu dne pro jogína. Nejen zvládnout reflexní myšlení, ale nedat průchod žádnému vzpomínání. Nemyslet na minulost ani na budoucnost, protože snaživý jogín má stále co dělat v přítomnosti, chce-li dosáhnout, aby vědomí nebylo ničím obtěžováno. Musí věnovat pozornost jen tomu, co právě dělá, musí věnovat stálou pozornost tělu a pocitům. Musí analyzovat vše, co do bytosti vstupuje (pociťování, myšlenky, tělesný neklid). Zjišťovat proč tomu tak je, že do bytosti vstupuje to a to, a nežádoucí stavy likvidovat. Tím se odstraňuje psychologická bytost.
Vi:A jak odstranit různé pocitové stavy?
M:Stavy nálady se hned neodstraní. Já jsem se často na to vyspal. Špatná mysl tu již nemusí být, ale špatné rozpoložení zůstává nadále. Vědět včas, že pociťování je strastí. Snažit se zaujmout pozici neutrálního pozorovatele "bdít u pocitů nad pocity". Rozumět tomu tak, že je to boj o to, aby vědomí se s tím špatným stavem neztotožňovalo, aby člověk měl patřičný odstup.