3. prosince 1972

K:Tak jsi již pokročil v tom rozhodnutí?
Ing:Pociťuji velkou zodpovědnost, zda to všechno dokáži. Neumím to dobře s lidmi v zaměstnání. Pořád mám nějaké konflikty.
K:Když člověk sleduje, co se v něm děje, pak lehce umí volit vhodný způsob jednání s druhými, pak již nenaráží, jako ty dosud. Dobré postřehy a znalost rozlišování, to je výsledek vnitřní kázně. Přitom mají lidé člověka rádi i přesto, že s nimi ukázněný člověk nejedná v rukavičkách. Mobilizaci sil v sobě - to jsem dělal jako samostatné cvičení; chtěl jsem již žít dobře, lehce, i když napětí zvenčí doléhalo. Podmínkou je, že se nesmí povolit ani při chvilkovém neúspěchu, i když třeba hlava jakoby třeští. Učit se radovat bez příčiny - to je vlastně taky mobilizace sil. V podstatě každý člověk touží po štěstí, ale přitom nevydrží déle se bezpříčinně radovat. Chybí-li člověku to, že neumí odporovat přírodě, jejím tlakům, nelze dobře jít kupředu, nelze mluvit o józe. Ty musíš v sobě nejdříve odstranit sklon ke zlobení se; to by se dalo pro začátek označit jako hlavní úkol: odstraňovat z bytosti tamas