Pokračování rozhovoru v přítomnosti Josefa

K:Už mě ta činnost unavuje, už bych měl mít pokoj. Měl by zde být nástupce - a že není, to vidím jako hroznou skutečnost. Za pravou askezi považuji zastavení duševní činnosti a to je velice těžké. Lidé jen filozofují. Naproti tomu Josef věděl, že má správně žít, nefilozofovat. Neměl žít se ženou - tedy nežil. Bylo to bez filozofie, ale bylo to těžké. Dnes ovšem ví, co je to uvolnění, když už karmické vlny netlačí. I když má člověk dobrou vůli, je to těžká práce. Ale ještě nikdo neuspěl, kdo mě chtěl obelstít. Lidé na sebe žalují, i nevědomky všechno prozradí.
Jos:To je vidět i bez jasnovidnosti. - Když čtu od tebe pojednání o čtvrtém vnoru, to mi ještě nedělá dobře.
K:Protože se člověku ještě líbí prožívání.
Jos:Jak mám pracovat, aby k ženě nebyl odpor ani příchylnost?
K:S tím nemůžeš mnoho dělat. Je to vnitřní zrání, které tě pomalu vede ke lhostejnosti a k pochopení druhého - a to je dobrá cesta. Tady musí být člověk velmi opatrný; je zde totiž nebezpečí, že vznikne nedostatek citu. Na to pozor! To by byl pád! Člověk pochopí, že to hraje, nakonec vznikne poznání, a to u tebe již naskočilo, a to musí nějaký čas zrát. Ona k tobě zná některé nitky. Ty se nemůžeš vzdát, ona se musí vzdát tebe.
Jos:Rozumím, abych se pro ni stal bytostí neznámou.
K:Například u paní Ledrové byly tímto provazem tři děti, celá rodina. Také druhá strana nesmí mít vztah. Odpor je jiný druh příchylnosti. To se musí vyvážit až k lhostejnosti. Správné bylo vyjádření (Jiř. o paní Ledrové): "Trpí sattvickými vadami." Nesmí tam být totiž ani ty sattvické vady