Jiný rozhovor

Vi:Vypozoroval jsem, že manipulace vědomí do nohou je dvojí: vím stále, že je mám (pozorování a vnímání nohou); v klidu, v dobrém stavu se soustřeďuji do nohou.
M:Ano, jsou to různé práce: při sdělování dobrých stavů tělu nezůstávat jen na povrchu; při soustřeďování na tělo (do nohou), lépe jen na povrchu a jen jakoby paralelně vědět je zde tělo.
Vi:Snažím se také při jakékoli práci (na procházce, doma atd.) současně vědět o těle, uvědomovat si tělo, nohy.
M:Přitom nutno stále vědět, co dělá fyzické tělo. Nejen vědět: teď sedím, teď jdu, teď jím, ale vědět o poloze těla, o jeho pohybech, nejen že já se pohybuji, ale že toto tělo se pohybuje a jak - rychle, rovně, klátivě apod. Z tohoto stálého pozorování co dělá toto tělo, musí se přejít na pozorování pocitů, více než na pozorování myšlenek
Já jsem intenzivně pozoroval pocity a vylepšoval stavy pociťování. Nejdříve je nutné zlikvidovat pocity nevhodné (nespásné) a vyhledávat stavy vhodné, tj. spásné. Zcela nakonec - to říkám jako vzdálenou perspektivu - zlikvidovat i ty vhodné pocity, čili veškeré pociťování (to už je přechod ke čtvrtému vnoru).
Vi:Někde jsem slyšel, že i negativní věci mohou být pomocníkem na Cestě.
M:Něco je o tom také v zen-buddhismu. Asi takto: Mistr vytáhne žáka "nahoru" a v určité, přesně vypočítané době ho zase "namočí" do světa. Dávkování musí být přesně určeno. Účelem je, aby se žáku zhnusil svět. Toto však může provádět jen určitý Mistr s určitým žákem. Je o tom zmínka v "Růženci skvostných drahokamů". - A. D. Neelová v "Meister u. Schüler" na konci něm. překladu píše: "...Nevyhýbej se matoucím vášním, které vedou k poznání božské moudrosti, neboť jejich správné použití při užívání života přináší osvobození od klamu...
Je tudíž nutno rozumět termínu "správné použití", tj. asi tak, že se člověk okamžitě neodvrátí od pokušení, ale jenom ho sleduje a dokáže zachovat odstup.
Vi:Co mám dělat s myšlenkami, které se při cvičení objevují?
M:Ve snaze o klid pozorovat myšlenky s odstupem, až se samy zastaví, protože když je bytost naplněna jasem a klidem, nemají se o co opřít, protože psychologická bytost odumírá.
Vi:A co zastavení duševní činnosti?
M:V "Přímé Stezce" je o tom zmínka. Zastavením dušení činnosti se ovšem míní nejen zastavení mysli, ale zrušení veškerého pociťování, tj. vrchol umravnění. Toto zrušení duševní činnosti, to je setrvávání v "přirozeném stavu ducha". Důsledek je "bytostný klid". Takto se o tom v literatuře nemluví. Naproti tomu pouhé zastavení mysli, pokud není spojeno s klidem v bytosti, vyvolává napětí. K tomu recept podle Květoslava z jiného rozhovoru: očistit vědomí od tendencí jakéhokoli druhu pociťování. Konečný stav je vrchol bdělosti, bez vztahu k jakémukoliv pociťování a myšlení. Čili stále se snažit o klidný, bezdojmový život. Květoslav mluví o klidu tělesném; klidu mysli; klidu pociťování; a nad tím vším bdění jako pozorovatel.