Pokračování rozhovoru v přítomnosti doc. Bajera

M:A co např. Evžen? Neposuzuje ho paní Ledrová zbytečně příliš přísně? Já při zaměření na něho nezjišťuji opravdu nic - naopak, chtěl bych mu pomoci a také jsem mu to řekl (až bude uvolněn z té namáhavé práce).
K:Evžen? Kdo z lidí by šel tak daleko, aby se pro mě tolik nastaral, respektive pro obec. Není v něm nejmenší stín přání po ovoci činů, že by za to mohl něco dostat. Tvoří si dobrou karmu. Pro úspěch je však rozhodující opravdové pochopení. U něho bude rozhodovat převaha dobré karmy. To mu nakonec umožní pochopit. Čím méně je zrnek špatné karmy, tím více to vede ke schopnosti pochopit. Odstraňuje to temnotu nevědomosti, ale nutno počítat na další vtělení. On získá lepší zrození, které mu umožní pochopení a poznání.
M:A např. taková Suchá?
K:Karma, kterou si přinesla ve formě různých schopností (předvídavost apod.), se u ní rychle vyčerpává a bude jako každý jiný člověk. Byla tam dobrá karma, ale projevila se v ní "pražská domovnice". Protože je elementární typ, byla i zlá a pomlouvačná.
M:Když už jsme u těch typů, co Re.?
K:Na jeho věk je v myšlení a paměti pružný, ale je u něho setrvačnost jiného druhu. Je však otázka, kdyby byl po zevní stránce velmi kvalitní, zda by mu to nepůsobilo větší potíže, než kdyby byl omezený.
M:Je u něho vytrvalost a ta ho zachrání.
K:On se odcizuje svému základnímu problému (komplexy). Skutečně ho to může zachránit.
M:Mluvil jsem také s Práglem (manželem neteře z Kostelce). I když ho neznáš, nevybaví se ti nějaká direktiva pro něho?
K:Zpočátku zdůrazňuji všem především sursum corda. Bez planutí člověk těžko vydrží tuhou kázeň.
M:To je právě u něho otázkou, zda bez toho planutí vydrží.
K:Málo rozhoduje mravní ponaučení, ale jen příklad. Lidé si např. myslí: V naší rodině je všechno v pořádku, oproti jiným nemáme mravní nedostatky, tak proč nějaké povznášení? Nakonec je výsledek vidět třeba na dětech. Statistika říká, že se lidský věk prodlužuje. Neprodlužuje se lidský věk, ale období lidské nemohoucnosti. Duševní činnost (myšlení) ubírá životní síly.
M:Já mohu jít deset km a cítím se fit; naproti tomu čtvrt hodiny hovoru mě vyčerpá víc.
K:Když dělám něco fyzicky, automaticky se mi zastavuje duševní činnost. Jinak při duševní námaze zaznamenávám úbytek sil.
M:Pataňdžali mluví o "potlačení změn v látce mysli". Dnes už tu "látku mysli" mohu sledovat.
K:U běžných lidí to není možné; tam se to neodděluje, že bytost a mysl je něco jiného; naopak, je to jako cizí věc, jakoby strašidlo.Teprve ve čtvrtém vnoru přestává energie vyzařovat ven a vrací se dovnitř. Aby se vůbec člověk nevyčerpával, měl by žít ve čtvrtém vnoru. Ale k vykoupení jsou ovšem nutné zkušenosti. Proto na setrvávání ve čtvrtém vnoru nebazíruji. Jinak by to byl stejně jakýsi zimní spánek.
M:V literatuře se mluví o tom, že žáci stav arhat dosáhli i po pouhé rozmluvě.
K:To by se mohlo stát u Zory, kdyby byla přítomna vícekráte takovým vysokým rozhovorům, jako mám já s tebou. Dnes vím, že je to možné, aby se v člověku odehrálo během několika minut, o co se jiní snaží celá léta; ovšem je-li člověk připraven a je to v něm hotovo. Rozhoduje pochopení ke spáse, ovšem bytostné pochopení; mentální pochopení zdaleka nestačí.
M:Pochopení není možné bez znalosti vnitřních sil.
K:Stačí na to mravný život. Dokonalým dodržováním mravnosti narůstá pochopení, umění rozlišit "spodní tóny", elementární sféru, oproti vnitřním hodnotám, tj. smyslového od nadsmyslového. Duchovní život, jak ty ho, Mílo, nyní poznáváš, nezávisí opravdu na žádných pozicích, ale na duševních stavech a na zkušenostech.
M:Já jsem vždy při cvičení (koncentraci), jakmile se něco zatemňovalo, přestal cvičit; třeba i na deset minut po dvaceti minutovém cvičení.
K:Člověk se musí naučit vstupovat do koncentrace, nestačí jen koncentrovat se.
M:Skutečná koncentrace je stejně přirozený stav bytosti - neříkám mysli
ot.: Lokalizace moudrosti v mozku; kam bys ji umístil?
K:Přibližně od spánků oboustranně vzhůru, trochu doleva.
Ba:V parientální oblasti je citlivost; v encefalografických ložiscích je výpad inteligence.
K:Postupná metodika (k získání moudrosti) je ta, že to má být soustřeďování, při němž vědomí z hlavy (kory mozkové), sestupuje dolů, až do pasu. Čili u normálního člověka je vědomí v koře mozkové, u mystika veškeré vědomí z kory mozkové sestupuje dolů. Centrum automatického uvědomování je na konci páteře. Člověk má zvládnout odpor "tří center", tj. chodidel, dolení páteře a kory mozkové. Zajímavé jsou zážitky, když vědomí sestupuje z oblasti od ohryzku do plexu solarus. Romana jsem poučil, že po dosažení vysokého stupně musí začít znovu jako začátečník. Teprve při opakování (i několikerém) pozná tyto pochody. Při prvním dosažení moudrosti se ta střediska neobjeví. Vysoké stavy se musí opouštět, aby člověk získal zkušenosti. Lidé mají dnes tak "zkostnatělé" mozky, že když se dívají na almaru, vidí vždy zafixovaný pojem almara, ale pro mě je to vždy "objev", čili nový, čistý vjem, při němž zájem nevzniká.
M:U normálního člověka (tak jako u dítěte) by vždy zájem vznikl.
K:Člověk teprve postupně začne chápat, co to znamená čisté vědomí, a když to začne chápat, pak je může začít uskutečňovat. Celý vesmír je z tohoto hlediska klamem - je to stav vědomí.
M:Teprve z blaženosti nebeské lze pochopit kvalitu třetího vnoru; teprve ze stanoviska třetího vnoru se pochopí stav vyšší.
K:Ano, jen postupně lze chápat, co je to stav čistého vědomí.
M:Dočištění může být ukončeno jenom v klidu.
K:Konečný stav je stav absolutního klidu. Musíme se k tomu připodobnit stavem mysli, těla, všemi složkami. Dokonale to podléhá zákonitostem. Jenom moudrý může tyto zákonitosti objevit a poznat.
M:V každé bytosti je tamas a radžas. Tamas se překonává činností, radžas kázní a mravností, sattva moudrostí. Kázeň nesprávně pochopená je něco tupého, eventuálně bolestně pociťovaného. Taková bolestná kázeň nemůže vést do sattvy. Je v ní křečovité napětí, a pokud je napětí, je v bytosti tamas. Proto nutno nalézat v sobě nejdříve radostnost.
K:To je vylučovací metoda. Vyloučením tamasu vzniká radžas; vyloučením radžasu sattva; vyloučením sattvy se získávají stavy nadsattvické - čisté vědomí. Takto jsem to objevil, takto to sotva kdo zná.
M:Když člověk dosáhne moudrosti, zůstane čilý, ale tím to nekončí.
K:Pak se musí vzdát všech opor, tím se vzdá moudrosti. Tím se dostává do nejistého prostoru a nyní je třeba, aby se vzdal veškeré naděje. Kdyby se jí držel, je to provinění. Když se moudrost opouští, nesmí tam prostor být!
M:Dříve však musí získat moudrost.
K:Když člověk dosáhne moudrosti, vyžaduje to určitý čas, než dojde na ten vrchol, kde ji má zase opustit. Je to etapa, která je velice choulostivá. Většina těch, kdo usilují, si moudrosti velmi váží.
M:Já jsem se vždy jen ptal: "Co mám dělat?" a nežádal jsem žádné zdůvodnění. Lépe je tedy: ne "proč", nýbrž "co a jak", a k tomu nezbytná důvěra. To je právě nevýhoda bílé rasy, že chce racionální zdůvodnění. Pak když je to vysvětleno a člověk to chápe, obyčejně ve svém úsilí poleví; a to o bílé rase platí především.
K:Co bylo řečeno, bude mít v naší společnosti vliv, nikoli přenesením, ale tím, že se to uloží v paměti. Avšak i tak ve mně často vyskočí: Pozor, abys nebyl vinen, že se zase někdo stal dokonalým! Člověk by si měl cenit stále tryskající blaženosti, moudrost opouštět, nebazírovat na ní. Chce to dlouhý čas, než se dojde na vrchol moudrosti, a další čas a zkušenosti, než se moudrost opustí. Kdo dosahuje osvobození, musí opustit moudrost.
Ba:Moudrost je vlastně degradace čistého vědomí.
K:Na vrcholu moudrosti se musí člověk naučit, aby se vědomí jakoby pohybovalo prostorem. Nakonec musí ztratit opory, tj. vzdát se i moudrosti