Pokračování rozhovoru na jiné téma

K:Mám zkušenosti s procházením hadí síly všemi čakrany. Když je základna vědomí nízko, dá se zvednout jen hloubkovou koncentrací. Když jsem po takovémto cvičení zjišťoval, že se pro mne stává výrazným jen vnitřní svět, šel jsem si "nabrat vlivy" na korzo, ovšem věděl jsem přesně, jaké dávky světskosti si mohu dovolit. Po návratu jsem doma zase intenzivně cvičil, to mi pak hadí síla "skákala jako opice na větvi", jak říká Rámakršna. Nejlépe se k tomuto cvičení hodí pozice svastikásana, ta působí mírně na čakrany a připojí-li se prudké soustředění, pak se hadí síla rychle pohne.
M:Sanakaračarya bazíruje spíše na siddhásaně.
K:Svastikásana je elastičtější. Procházení hadí síly lotosy je sice zážitek, ale výsledek pomine. V bytosti se nic nezpevní.
M:Avšak zkušenosti s hadí silou nejsou spojeny s proměnou bytosti.
K:Když bytost nebyla zcela čistá, hadí síla ve mně skákala - proto jsem si tuto nečistotu šel nachytat na korzo. Jinak, když jsem měl bytost zcela pročištěnou, pak hadí síla na nic nenarážela.
M:Když mám celou bytost v hrsti, přesto si hadí síla dělá, co chce, protože její stoupání je závislé jen na intenzitě, nikoli na kvalitě. Vědomí se musí odloučit od prožívaného a tato práce se musí stále trénovat. Podle buddhismu: "...a přitom nelpí na ničem..." Naproti tomu je třeba vykoupání se v dobrých stavech - čili dočasně slučovat vědomí s prožíváním.
K:To je "křest vodou". Při tomto postupu se musí člověk naučit manévrovat, tj. měnit podle potřeby intenzitu soustředění - povolit v úsilí a pak zase přidat a vybalancovat. Nakonec se má dojít k čistotě a jasu vědomí.
M:Já jsem to prožíval tak, že se mi v hlavě více a více rozjasňovalo.
K:To když se odpoutáním od těla blaženost zjemní. Stupeň doteku mysli s tělem způsobuje, že se člověk nachází buď v blaženosti nebo v jasu vědomí. Optimismus je vlastně také jas, ovšem musí se prožívat bytostně.
M:V praxi je ovšem nutné prožívat nejdříve blaženosti, protože stav čistého jasu vědomí je ještě příliš vzdálený.
K:Postup se jeví v etapách.
Když základna vědomí je v muladhaře, vystoupí rozkoše; když základna vědomí je výš, zažívají se nádherné pocity; když základna vědomí se o stupeň zvýší, zažívá se blaženost; posune-li se základna vědomí ještě výš, je bytost v jasu.
M:Světská pohlavnost (rozkoše) vede ke stavu deprese a zatemnění. Nebeské rozkoše (duševní spojování) vedou více k vyjasnění.
K:Ovšem i ta nebeská rozkoš (transformovaná pohlavnost) vede později k pádu. Já jsem rozvinutím nižších lotosů příliš dobře pochopil, kam vede pociťování rozkoší, i těch nebeských. Musí se dávat dobrý pozor, aby se vyšší rozkoše nezvrhly v erotiku.
M:Protože při snaze dosahovat stále vyšších stavů se dobře pozná nebezpečí rozkoší, nemůže člověk později již klesnout, protože se s takovými rozkošemi nechce, a také ani nedokáže ztotožňovat.
K:U mě ovšem nejsou vůbec žádné touhy, a proto také nemohou vznikat vůbec žádné zábrany.
M:Dosažení úplné imunity chce ovšem svůj čas.
K:U mě to ovšem mělo jiný průběh, protože jsem měl již od mládí vnější svět uzavřen.
M:Blaženost sama obsahuje v sobě tendenci povznášení vzhůru, kdežto rozkoš strhuje dolů, zatemňuje. V rozkoších náplň směrem vzhůru není.
K:Já jsem ovšem do pocitů rozkoše záměrně vkládal tendence vzhůru. Prožívání rozkoší při pohlavnosti u běžných lidí nemá nikdy tendenci vzhůru. Jen když byl mezi partnery poměr takový: "jeden s druhým všechno", pak se to vyjasňuje. Jinak smýšlená askeze vede do temnoty
Příklad toho by se dal uvést u manželů Lenhartovičů: začalo se jejich manželství vyvíjet dobře, oba začali se stejným zájmem něco na cestě dělat - ale stačilo, aby jeden byl o krok vpřed, došli k závorům, šraňky spadly mezi ně a už vznikla disharmonie a to trvalá (jak se zdá). I kdyby zde byly ideální podmínky muž - žena, přece to dobře neprojde. Zaviňují to především podmínky dnešního způsobu života, kde jsou partneři příliš přetíženi povinnostmi existenčními. Zajímá mě, jak se z toho dostane Kulovaný. Už ho nemohu pustit tam, kde již byl. To jsou tzv. "velké momenty" v životě. Rozběhl se např. nekontrolovaně proti tobě (při tvé poslední návštěvě u nás). Nejedná správně. Má přijít, položit otázku, nechat si ji zodpovědět, a ne chtít mnohé vysvětlovat po svém tím svým zasahováním do výkladu druhého: Počkejte, ono je to trochu jinak Také Vahala by se neměl stále rozhodovat: Mám nebo nemám jít na operaci. Lidé zkrátka neumějí být poslušní...