Rozmluva Květoslava s Mílou

K:Stavy třetího vnoru samy způsobují, že se ruší reflexní myšlení. Stavy pocitů, které odpovídají třetímu vnoru umožňují, že reflexní myšlení zhasíná automaticky. Schopnost uvážlivého myšlení musí být ovšem zachována.
M:Vědomí se upíná na pocitový stav v celé bytosti.
K:Ve třetím vnoru nemá reflexní myšlení již místa, odumírá. Lidé v Indii se dostanou do klidu, a aby jej prohloubili, zastaví všechno myšlení. Já se opírám o stav pocitů. Ovšem tyto pocity již nemají nic společného s těmi pocity, jak je lidé chápou.
M:Musí v tom být duplicita: vědomí a šťastné vědomé prožívání.
K:Na této hranici se vyvine to, co se vyskytuje např. u doc. Bajera: on tzv. vnuknutím vidí diagnózu a napadne ho, jak má pacienta správně léčit.
M:(k ing. Pavlovi) Lidé znají jen to, co se naučili ve škole, a dalšího objevu nejsou ani dobře schopni. Vzdělání je jen základna, z níž se musí vyjít. Já jsem např. opravoval celostátní normu v našem oboru, ačkoli nemám technické vzdělání, a to průmyslováci nemohli pochopit.
K:Usuzoval jsem, že i Jiří Lipnický by toho byl schopen. Jde však o to, zda pochopí, že i takto by šlo v zaměstnání dělat kariéru - tj. usnadnit si zbytečnou námahu. U Zory tato schopnost existuje, brzy se vypracovala. Ovšem podmínkou je odosobnění.
M:A to lidé právě nedovedou. Prorazit hradbu osobnosti.
K:(k ing. Pavlovi) Toto by byl pro vás pěkný začátek - prorazit hradbu osobnosti. To se člověk do sebe dívá, až nalezne to "centrum". Kolektivy vědců toho nejsou schopny tímto způsobem, tzv. vnuknutím, něco objevit. Skuteční vynálezci mohou patřičný nápad dostat, protože silný paprsek někoho, kdo silně usiluje vyřešit nějaký problém, se rozletí po světě. Takže na stejný nápad může přijít i jednotlivec vzdálený.
M:Připomíná mi to "Jitro kouzelníků".
K:Při psaní "Přímé Stezky" jsem zachytil vhodný výraz také jakoby náhodou, viděl jsem ho napsán všude ve vzduchu.
M:Mně se rovněž přihodilo, že při zpracování nějaké formy mi chyběla věta, kterou bezděčně, zcela při jiném rozhovoru s mým problémem nesouvisející, řekl můj spolupracovník.
K:Ještě jedna věc pomáhá - každý má v sobě pudy. Co s nimi? Ovládání není třeba schopen, protože ani nezjišťuje, co by měl ovládat. Pak se tedy pudy záměrně budí a k tomu slouží intenzivní koncentrace. Tím se dozví, co má v sobě ovládat. Musí se ovšem dávat velmi dobrý pozor, co se v bytosti objevuje. Tento postup je konkrétní, protože se člověk dozví, s čím má bojovat.
M:Ale vydrží to? Přežije to bez úhony? Zdolá to a s jakým výsledkem?
K:Působí to tak, že to zatemňuje vědomí. Koncentrací se to vzbudí. Stačí, když si je člověk intenzivně vědom těla.
M:Nabude to svou vlastní tvářnost.
K:V takovém případě je ovšem nejlepší, když má člověk naprostou důvěru. Musel by přijít a umět se přiznat, že je ve šlamastice. Jde totiž o předělání temperamentu ze sangvinického na cholerický. Bylo by to hezké dívat se na mladého člověka, jak vyrůstá a stává se pánem sebe i svého okolí. Dnes se mi již těžko žije mezi lidmi. Potřeboval bych izolaci. I Zora někdy říká: "Je to někdy až úděsné ten tvůj silný tlak, proti němuž zemětřesení nebo otevření nebes je slabé..." Opravdu se varuji projevit se před někým takový, jaký jsem, s leckterým člověkem by to otřáslo. Dělám v tom směru všechno možné. V noci usiluji o to, aby se má bytost ve dne nemohla projevit. Paní Ledrová toto všechno ví. Respektuji jejich stav - tj. paní Ledrové a Zory. Z jejich stanoviska "šlehají blesky" neustále. Zora si na to již zvykla.
M:Někteří guruové ze stejných příčin odešli do samoty.
K:Ano, např. Lao-ć. Když to byly dobří guruové, včas poznali, že už jsou pro společnost neúnosní. Ne proto, že by jim lidská společnost byla protivná. Toto je opravdu silný motiv. Pravý guru nechce "kazit" lidi a jejich nedokonalý život.
M:Rámakršna řekl ke konci svého života, že musí odejít v pravý čas, aby se žáci postavili na vlastní nohy.
K:O tom vím. Je to má současná zkušenost. To mi bylo jasné, jak se to pomalu mění. Když Roman přebíral nauku, věděl jsem, že u toho musím být do konce života. Nyní vidím, že můj život k tomu nestačí, a proto mě to vede k tomu, abych odešel do izolace a zachránil alespoň sám sebe. Měl jsem velmi přísné měřítko na život těch, kdo usilují. Co není k životu nezbytné, to není dovoleno. Když jsi poznal relativnost ctnosti, relativní možnosti, sledoval jsem, kam tě to dovede. V pozadí však byla u tebe opravdová snaha po poznání. Roman má své momentální problémy.
M:Z hlediska třetího vnoru jsem pocitově uspokojen, ale nikoli poznatkově.
K:Naproti tomu např. Hejhal, Drtikol apod. dali průchod sklonům osobnosti, a ani o tom nevěděli.
M:Protože sklony na jejich stupni vývoje se projevily jako velmi jemní činitelé, proto je přehlédli.
K:Ovšem takovéto přehlédnutí znamená konec. Když se všechno přísně nesleduje, uvolní se v bytosti nesprávné vibrace. Když jim dá jogín průchod, zdá se mu, že může stejně cvičit a dosahovat dobrých stavů, a toto nerozlišení ho právě "zakope". Člověk na vyšších stupních se nesmí nechat ničím oklamat. Když pochopí relativnost ctností, měl by taky pochopit relativnost nectností. Když zahodí jen ctnosti, dává to později zkreslené názory a v nich uvázne.
M:Zavádí to nežádoucí vibrace, i když je to v tak jemném stavu.
K:Oni (tj. Hejhal a Drtikol) v tom závadném stavu začali rozšiřovat nauku. Brali jistotu z toho, že jsou sami v pořádku. Tak se zamotali. Já jsem toto všechno, i takovéto nebezpečí, měl velmi dobře ujasněno dřív, než jsem s naukou vyšel ven. Zdá se mi, že mé "uvolnění" proti nectnostem i ctnostem je dostatečné.
M:Poznal jsem, že dobré nebeské stavy jsou transformovaným světským chtěním i v plném třetím vnoru, a proto mne neoklamaly. Vím, že i přes tyto nebeské stavy by bylo možné sestoupit dolů.
K:Já vím, že když je zde naprosté uvolnění proti nectnostem, znamená to současně stupeň buddhovství (dosahovaný stupeň z tohoto uvolnění). Stav buddhovství nesmí být totiž pokřiven nějakým zvláštním postojem proti nectnostem. To se musí naprosto rovnat svatosti - a tím to končí.
M:To je ovšem možné pouze z hlediska indiferentismu, nikoli z hlediska třetího vnoru.
K:Čím vyšší stav, tím to může déle trvat.
M:Pokud to ovšem není karmickým vyčerpáním.
K:Dokud je tu bytost jako taková, tj. s "vyžíváním", cesta nikdy nekončí. Kdyby zde ještě vyžívání bylo, skončí to špatně.
M:Ve třetím vnoru fyzické buňky tyto dobré stavy již produkují. V prvním a druhém vnoru se dobré stavy musí sdělovat tělu. Ve třetím vnoru je to již určité zklidnění, třebaže to trvá delší dobu. Poznávám, že šťastné prožívání ve třetím vnoru již není uspokojivé.
K:Jsou v tom zjistitelné stopy opotřebování. Jedná se o rozšíření intelektu, také to se nesmí zastavit. Říci si: "Poznal jsem - mám poznání," to už znamená zapadnout. To je ten faktor čas. Když s paní Ledrovou to bylo na určitém stupni, řekl jsem jí: Je tu pro člověka neznámý faktor - čas, proto pozor! Kdyby tento faktor nebyl, bylo by to v pořádku. Pokud funguje, je nebezpečný. I třetí vnor se opotřebuje, jakmile v něm funguje faktor čas.
M:Mám dost snahy, abych se ze třetího vnoru dostal.
K:Jde o to, aby ani v tomto případě to vůbec nebylo pocitové prožívání. Já jsem se naučil "brzdit" všechno.
M:Kdybych neměl takové fyzické potíže, začalo by se mi to dost brzy dařit. Když jsem se začal dívat do bytosti bez jakéhokoli zabarvení, už se mi to dařilo.
K:Jsem nepřítelem každého rychlého pronikání. Na tomto stupni je nutno se ke všemu stavět lhostejně. Dosáhl ten, kdo si myslí, že dosáhl.
M:S postojem oproštěné mysli to takto ze sebe dostávám.
K:Prožívání třetího vnoru se dá likvidovat čirým nazíráním. Moje metoda používaná u druhých se ukazuje správnou.
M:Rozumím, posun vědomí versus vitalita. Je to opravdu z tvé strany mistrovská činnost. Je to dobrá práce. Nikdo jiný by nedokázal toto "vyvažování".
K:Je k tomu třeba vhled a pocit odpovědnosti. Jako guru se člověk nesmí dopouštět chyb. Hejhal a jemu podobní neměli vhled, aby vedli jiné takto odpovědně.
M:Guru se musí zajímat, co se v člověku děje.
K:Nejen zajímat. Guru musí sám vědět o všem, co se ve druhém děje. Copak toto může o mně někdo vědět? I kdybych s někým žil a od hodiny k hodině s ním něco "dělal", tak by to nevěděl. To se skládá z drobností, jak jsem to také napsal paní Ljudevígové. To přece nejde dělat podle nějakého spisu, třeba skript, tak jak se o nich mluvilo. Nikdy se nepíše o věcech jaké jsou, ale jak si je autoři představují. Aby vedení guruem fungovalo, vyžaduje to od vedeného naprostou důvěru. Někdy to vyžaduje zásahy, které tnou do živého (příklad paní Chloupkové). Já jsem se nikdy nikomu nevtíral, nezasahoval jsem nikdy do soukromí druhého, až když nebylo vyhnutí, když to v zájmu druhého muselo již být.
M:S paní Chloupkovou se znáš od roku 1943 a najednou, protože jí napíšeš něco, co jí nevoní, tak na tebe takhle reaguje?
K:Musím být skutečně obrněn proti bezděčným reakcím jiných. Moje metoda byla taková, že jsem se po celou dobu snažil vyzvedávat jen to kladné, aby mohlo převýšit u jiných to negativní. Čím o choulostivější záležitost se jedná, tím nutnější je osobní kontakt.
M:Když mluvíme mezi sebou, je mi všechno jakoby jasnější. Snadněji se mi všechno formuluje. Funguje to tak, že se Světlo přenáší i bez hovoru. Kdybych s někým žil, také by se přenášelo světlo na toho člověka?
K:Do jisté míry ano. Ale choulostivé věci se musí vyjádřit. Podle mých zkušeností dělá hodně příklad. Nemohu např. hrát "komedii" s paní Ledrovou nebo se Zorou. Protože to Zoře bezvadně myslí, utváří si z toho celkový obraz a teprve ten uznává. Je zde řada různých situací a Zora vidí, jak je řeším, jak si počínám.
M:Tilopa to dělal také tak, či nikoli?
K:To je opravdu otázka. Příklad v tom musel být, Tilopa asi nebyl izolován. Byl v klášteře a "udělal zázrak" a to se mohlo opakovat - vždycky se člověku rozsvítí, jak si má počínat v konkrétních situacích.
K: Stále kladu na nejpřednější místo vedení příkladem. Např. Zoře nebylo jasné, co se stalo mezi mnou a Jiřím Lipnickým. Když jsme jednou jeli domů, kladla v tom směru otázky. Když jsem jí je zodpověděl, řekla: "To jsem si nemyslela, že to máš takto všechno precizně podchycené." Ona mě totiž vidí za různých situací.
M:Ano situace mohou být rozmanité. Jsem např. ve vlaku a lidé, kteří si po mém nastoupení sednou poblíž, působí bezděčně na můj stav. Ty to říkáš tak, že případně i odejdeš.
K:Když člověk se mnou nežije, není blízko, má o mně třeba představu, že jsem svatý apod. Když je Zora stále blízko mne, vidí různé reakce. Nic jí nevysvětluji - ona si střádá různé momenty, různé situace a učiní si průřez všeho mého jednání podle různých okamžitých okolností. Pozná důvody mého jednání - u ní totiž není možné, aby je nepoznala - a to je pro ni velmi poučné. Vidí např., že se mi o peníze vůbec nejedná (velký obnos v Bratislavě) a na druhé straně šetřím, tyto dvě krajnosti si musí nějak srovnat. Protože těch situací je více, najde si průřez a pochopí, že v mém jednání je něco jiného, než by se zdálo, a svitne jí např., že odpoutávání je jedna věc a hospodaření věc druhá.
M:Nejen hospodaření, ale i omezování potřeb.
K:A to dokonce drastické omezování. Bez mluvení poznala, že je to redukování potřeb. Redukování potřeb v životě znamená být šťasten a také nezranitelný