Další rozhovor

K:S mladými máme potíže. Bylo by zapotřebí více mladých schopných lidí, aby zde nauka mohla zakotvit, aby se udržela. Jiřího Lipnického nějakou dobu nechám, zda přijde k lepšímu rozumu. Má nyní trochu za to, že dělám "zázraky" v souvislosti s ním, a to se mi právě nelíbí. Paní Ljudevígová zase všechno správně nechápe, ještě jsou v ní stopy Drtikola a Weinfurtera, třeba že to nechce přiznat
(k ing. Pavlovi) Tak jak jste se postavil k tomuto našemu střetnutí, jak jste se s tím incidentem vypořádal?
Ing:Už je to lepší, než to bylo před půl rokem.
K:Dnes již odmítám všechno, co nesouhlasí s přirozeností člověka. Např. paní Kur.: pomocí mantramů bytost rozvibrovala a nyní ji zase musím uklidňovat. Čili vždy rozhoduje účel nikoli efekt.
Pvá:Jak je to s modlitbou? Podle Meyrinka má být beze slov. Proč mají být ruce sepjaty?
K:Aby nešla energie nohama do země. Meyrink v "Bílém dominikánu" to totiž nenapsal celé. Sepjetí rukou má symbolizovat sjednocení ducha, aby všechna energie směřovala vzhůru. Jde mi totiž vždy o to, aby byla celá bytost obrácena jedním směrem - vzhůru. Nejen část bytosti. To by taky mohlo dojít k jejímu rozštěpení.
Když by se zabránilo tomu, aby v úsilí vzhůru nebyla vůbec žádná forma, pak by bytost mohla směřovat až do absolutna. Aby člověk v sobě zrušil tendence, že se chce z blaženosti vracet do bytosti, k tomu už musí používat bezmezno. Když je v bytosti vědomí bezmezna, pak není žádné vyhranění možné. Nauka, kterou se snažím prosadit, znamená vlastně nauku individuelní, pro každého jednotlivce zvlášť. Jen rámec by se mohl označit za mahájánský.
(k ing. Pavlovi) Musíte se nějak dostat ke zdravému sebevědomí, které současně vyčisťuje mysl, a nenechat se ničím rozčílit. Toto ovšem přidat k předešlému poučení, tj. ke stálému sebepozorování.
(k paní Pavlové) Váš sklon vše formulovat slovy - možná je to u vás vážná překážka.