Pokračování jiného rozhovoru

M:Jakékoli myšlení čeří hladinu a kazí dobrý stav, protože rušivé momenty z mozku zasahují celou bytost. Platí proto dle Pataňdžaliho: je nutná neustálá kázeň mysli. Vnímání bez dojmů tyto nepříznivé vlivy nemá.
Pa:Jak je to tedy vlastně, když myslím na to, co dělám?
M:Uvědomování si toho, co děláte - to není totožné s převáděním toho do mysli. Uvědomování si nějaké činnosti není totožné s myšlením na tuto činnost, s přemýšlením o ní.
K:Je to překážkou, když člověk pracuje a mysl mu při tom bloudí, jak sama chce.
M:Látka mysli nesmí být čeřena doprovodem přemýšlení. Uvědomovat si vše, co dělám, je nutné, avšak bez myšlení na tuto činnost.
K:Nakonec bloudivé myšlení přestane.
M:Pro bližší pochopení možno uvést příklad: západ slunce - upínáte se na situaci, kterou si uvědomujete, ale nepřemýšlíte o ní nějak zvlášť. Registrujete vjem, ale bez dojmu.
K:V tomto případě myšlení není účastné, a proto se neruší bytostný klid.
Pa:Chtěl bych docílit naprostého nemyšlení, jen si vše uvědomovat.
K:Ale pozor! Při přijímání vjemu naskakují nápady a to by bylo sklouznutí do tamasu. Nápad naskočí proto, že si člověk myslí, že to objevil sám, že na ten nápad sám přišel, a nerozezná, že mu ten nápad bezděčně vyskočil.
M:Čili je nutno zlikvidovat reflexní myšlení.
K:(k Pavlovi) U vás se to bloudivé myšlení pomalu omezuje.
M:Vzpomínky by nevytryskly, kdyby v bytosti nebyly nastřádány dojmy z minula. Vzpomínky bez naší vůle, a i proti ní naskakují - to je reflexní myšlení.
Pa:Duševní pohoda u mě už trochu trvá.
K:Ovšem když se člověk zabodne, tj. fixuje mysl na jednu věc, pak tu pohodu vlastně kazí a zůstává stejně v tamasu.
M:Vnory jsou prožitkové stavy, nikoli stupně soustředění. Zpočátku to člověk neumí zařadit, kam který vnor patří.
K:Je nutno budovat dobrý stav postupně. Přeskočit se stupně nedají. Musí to být vývoj doprovázený jasným a bdělým vědomím. Stavy se ruší, bdělost v mezistavech trvá a nový stav se registruje, proto je to vývoj. Tato metodická činnost se musí střídat jako při chůzi: pravá - levá, stále vpřed.
M:V buddhistických textech se to vyjadřuje takto: mnich pěstuje vhled - dosahuje vnoru - a to platí mnichovi za soustředění.
K:Pocitový dobrý stav se myšlenkami kazí - čili se musí odstraňovat bloudivé myšlení.
Pa:Já když se uvolním, pociťuji lehkost.
K:Přitom opět pozor! Nesmí to být jen pocitový stav, musíte k němu připojit bdělost, třebaže se zpočátku zdá, že bdělost dobrý prožitkový stav utlumuje. Ale takto to musí probíhat, je to nutné. Čím více jste si vědom, co se kolem vás děje, tím více se dobrý pocitový stav horší. Je nutná kombinace, střídání - k pohodě přidávat bdělost. Nakonec se vědomí rozštěpí (ne jak se tomu rozumí v psychiatrii) a pak teprve je vidět současně do obou sfér, tj. do vnější i vnitřní.
M:Trvalé radostivé štěstí je vázáno na bdělost vědomí.
K:Má se začínat tak, že si je člověk vědom všeho, pak si je vědom sebe, a to už je soustředění.
M:Je nutno stále věnovat pozornost tělu, stavu vědomí a pocitům.
K:Posléze se bdělost stává nezávislou na vnějším světě. Výsledkem je bdělost s jasem vědomí. Když totiž bdělost dozraje, pak už člověk zachytí i jemné věci. Pak stačí o něco "zavadit" a už se zachytí čistý stav - jas.
M:Má-li být bdělost úplná, je nutno zachycovat celý komplex, tj. nejen viděné a slyšené, ale také cítěné, vnímané apod.
K:(k Pavlovi) Dobře tedy hlídejte stavy vědomí, tělo, nálady, uvolnění a jiné