Další rozhovor s Pavlovými

Pa:Utíkají mi dobré stavy.
K:Zatím stačí, abyste se snažil je udržovat, vědět o tom, kdy se dobré stavy střídají s horšími. Získat v tom orientaci a prohlubovat odstup od světa.
Pvá:V noci nespím.
K:Vaše práce nesmí být jen duševní činnost, která je u vás spojená s určitým napětím. Toto napětí musíte odsunovat.
Pvá:Mně soustředění do nohou nejde, soustřeďuji se na srdce.
K:To ne, v žádném případě! Musíte se soustřeďovat do nohou. Je to nutné. Jinak by se u vás vytvářela vnitřní bytost, která by se neshodovala s vnější bytostí a mohl by nastat "otřes". Člověk by ani nevěděl, co vlastně zkazil. Ohnisko silového soustředění nesmí být v trupu! Při soustřeďování do nohou stačí, když z něho získáte dobré rozpoložení.
Pvá:Protože v noci málo spím (tak od tří do devíti hodin), snažím se stále, ale nevím zda to dělám dobře.
K:Vaše práce se opravdu jeví jako tvrdý postup. Jsou ve vás stopy napětí. Ty musíte odsunout. Chtělo by to vůbec vyloučit centrum v hlavě a věnovat se více soustřeďování do nohou. Člověk při tom soustřeďování stejně jaksi pracuje v celém těle, ale ohnisko soustřeďování nesmí být v trupu, nýbrž dole. Až dosáhnete při soustřeďování do nohou dobrého stavu, měla byste se snažit v tomto dobrém rozpoložení jakoby vykoupat. Jinak se má pracovat tak, že na tom nezáleží.
Pvá:Dobrou náladu mám stále, jsem veselé letory.
K:Ale je ve vás napětí. Vitalita - jak jste sama řekla. Je to sklon všechno poopravovat a porovnávat s úsilím, to se právě nemá. Lépe je lehce se uvolňovat. Upínání na vnější věci má za následek, že člověk jako by tupnul. Sbíráte mnoho vědomostí. Výpisky z takovéto činnosti to je nakonec více škody než užitku. Člověk si musí zvyknout na postoj: jako by na ničem nezáleželo. Jinak vzniká v bytosti napětí a člověk je zaváděn z jednoho extrému do druhého. Uvolnění ovšem neznamená, že byste zapomínala na Cestu. Jedná se o "uvolnění se světlem".
Pvá:Já myslím hodně na čtené, přemýšlím o všem.
K:To je vyloženě vadné. Vzpomínání na čtené a naučené, to musíte nutně odstranit!
Pa:Já se dokáži radovat stále.
K:To bude překonáno, až dokážete nadšení. Už se k tomu u vás objevuje stopa. Postupně jste již malou zkušenost zažil, že je to těžké, později se nadšení vyvolá již lehčeji. Patřičná nálada nemá být v celém mystickém vývoji vůbec problémem. Stupňů mystické práce je víc a jsou těžší. Povznášející radostnost je nutná. Měl byste si říci: Tak zní předpis a podle toho budu dělat. Např. Jiří Lipnický mi nedávno řekl: "Já jsem to vzal jako rozkaz," a ono se mu to daří. "Rozkaz" prostě provedl.
Pvá:Syn se snaží ve vnější činnosti. Je pln ochoty ve všem pomoci, všechno udělat.
K:Moje zkušenost je taková, že člověk dlouho nerozumí tomu, co se vlastně na něm chce. Měl by se sám rozhodnout a znovu přijít. Prospělo by mu to. Např. dr. Hrabussay léta mlčela a jen poslouchala. Nakonec se to najednou zlomilo a obrátilo. Posloucháním někdy člověku svitne. Váš syn si svoje práce volí, pak by mohl pracovat zbytečně mnoho, tolik času není. Jestliže pracuje mnoho hodin denně, to nevadí, to je období kázně.
Pvá:Trpí náladami, protože je přetížený.
K:Musí na to jít jednodušeji, asi takto: je předepsaná určitá nálada, tu musí dodržovat jako předpis. Nemá mít různé nálady. Člověk žije určitým navyklým způsobem života - to je jedna sféra. Dokud se mu nepodaří ji opustit, nedostane se z místa. Jakmile se život zmechanizuje, to už není správné. To se potom ztrácí praktický smysl a člověk zakrňuje. Když se však kontroluje a všímá si, aby byl dobrý stav v bytosti stabilní, tak jej nakonec již neztratí, dobrý stav se stane jeho stavem přirozeným.
Pvá:Mám stále na mysli děti a domácnost vůbec.
K:Při každé okolnosti rozhoduje postoj. Nejlépe se s těmito problémy vypořádáte tak, když si řeknete: "Děti jsou samostatné bytosti, již dospělé, a musí tedy odpovídat samy za sebe." O stejném problému jsem psal ing. Mísovi, ať se již o děti nestará, ony že už mají své děti, a tak ať se od nich již zcela odpoutá. Místo otce dostala ten dopis dcera a od té doby dává tátovi pokoj. Jde o to, zaujmout takovýto postoj. Byl jsem vždy takového názoru, nechtít předělávat děti k obrazu svému. Věřím na výchovu jen tehdy, děje-li se příkladem.
(k paní Pavlové) Už si musíte uvědomit, že stáří je zde a že začne taky působit. Pak by se vaše vitalita mohla projevit i jako světskost. Vy můžete najít určitý stupeň klidu v tom, že spoutáte energii v podobě pozornosti a tu povedete jedním užitečným směrem, tj. vzhůru. Rozhodně ne přecházet z jednoho do druhého a porovnávat přečtené a naučené.
M:A v této snaze byste měla dospět až k nadšení - to by byl základ z něhož byste měla vyjít.