Pokračování rozhovoru za přítomnosti Květoslava

K:(k Viktorovi) Největší překážkou by byla zádumčivost a pesimismus. Musíte dávat nejdříve do pořádku pocity, usilovat o pocity povznesené, tj. mimo smysly. Pomalu předělávat vnímání, aby v bytosti vznikly vyšší nebeské stavy. Je to stálý zápas o výměnu náplně vědomí; při nešikovnosti v úsilí mohlo by někdy nastat i zešílení.
Vi:Když při provádění metta zahrnuji v představě do "lepšího" celý svět, dává mi to příliš dobrý stav.
K:Má se to tlumit, aby to nebylo předávkováno.
M:Mít stále na paměti, že účelem metta je odosobnění.
Vi:Když jsem v dobrém stavu, uvědomuji si nohy.
K:Nejdříve dát do pořádku náladu a v tomto dobrém stavu si uvědomovat tělo a to stále opakovat - to je mystická práce, základní práce na odpoutání od světa. Musí se zdolat mnoho stupínků, jako na žebříku. Kdyby se docílené dobré stavy nesdělovaly tělu, nebylo by to správné, protože by se to při náhlé změně životních podmínek mohlo všechno sesypat.
M:Ale znovu je dobré připomenout, že se přitom nesmí podceňovat metta, které má vést k odosobnění.
K:Je obtížné sdělovat dobrý stav tělu stále, tak dlouho, až tělo samo produkuje lepší stavy.
M:Musí se dávat pozor na tlak v hlavě.
K:Nemáme se soustřeďovat pomocí mysli, ale pociťováním. Nejlépe takto: člověk usedne a odpočívá, při čemž pociťuje tělo. Tak vznikne soustředění jiného druhu a v hlavě dojde k vyjasnění. Podmínkou jsou ovšem dobré pocity. Soustřeďování myslí má za následek napětí. Soustřeďování na tělo (pociťováním) má za následek vyjasňování v hlavě. Pociťuji-li tělo, je to soustředění určitého druhu. Zprvu je tam myšlenkový proces nezměněn, ale nakonec myšlenky ustávají, mysl sama přestane pracovat. Je nutný stálý přehled o všech stavech v těle. Musí se pracovat pomocí jasného intelektu. K tomuto přehledu se nelze dostat zastavováním mysli.