Dopis o Auře

Nemojov, 3.11.2008

    Milí přátelé (i nepřátelé)!

    Jistě jste už slyšeli o auře. Mluvit o ní je nyní dost moderní. Pokud o ní někdo mluví, nebo píše, jedná se vždy o auru lidskou. Co je to AURA?

    Tento termín vysvětluje Květoslav Minařík v Malém mystickém Slovníku. Pro rychlejší orientaci čtenáře, zde uvedu část definice.

    "…někdy je to fosforescence, jindy elektromagnetické siločáry. Fosforeskování můžeme dělit na hrubé a jemné. Z hrubého je viditelné to, které provází tlení látek, kdežto subtilní se zachycuje pouze citem. Subtilní fosforeskování přechází do elektromagnetických siločar, které působí energeticky. Jako takové vytváří pole, jehož dějová automatika vytváří subtilní prostředí, které zná okultismus pod výrazem aurické vejce. Toto vejce je prostředí, v němž dochází k afinitě substancí, což budí dojem vytvářejícího se velmi jemného fluida, obklopujícího živé organismy. Toto je ovšem pravá aura, jejíž povaha je základní na bázi elektromagnetické, kdežto na bázi periferní prostředím dějů, které působí na smysly živých tvorů jako jemné, téměř astrální tělo." Potud slovník.

    Přidávám k tomu:
    Toto jemné záření běžně lidé nevidí, avšak vyskytnou se jedinci, kteří mají vrozenou schopnost auru vidět. Záleží pak na jejich morálním kodexu, jak je jejich vize čistá.


    Proč píši toto pojednání?

    Stýkám se běžně s mnoha lidmi. Asi před třemi léty se u mne ohlásila neznámá paní, že by potřebovala se mnou nutně mluvit. Po kratším rozhovoru jsem pochopil, že mám před sebou právě takovou výjimečnou bytost, která vidí auru lidí. Říkala mi, že byla v Klementinu, v prodejně Minaříkových knih. Náhodou tam právě byla redaktorka Zora Šubrtová. Nu, a ta paní se vyděsila, protože viděla její auru. Přišla se mne zeptat, jestli je to možné. Ona totiž viděla, že má auru černou. Ubezpečil jsem ji, že viděla správně, že to vím. Řekl jsem jí, že toto sigilum dostala v roce 1998, v době oslav devadesátých Mistrových narozenin a od té doby se to nezměnilo. "Ale to je přece aura pekelná" namítala, "a ona byla žákyní pana Minaříka, a vydávala jeho knihy". Ubezpečil jsem ji, že i takové věci se mohou stát, pokud stoupenec Nauky nepochopí správně, a pěstuje své ego ad absurdum a přidá k tomu nenávist. Cesta může být velmi nebezpečná, když mystik probudil zájem Záporného Principu, a zvláště když se jedná o takovou věc, jako jsou knihy o Květoslavově Nauce. Mám s tím osobní zkušenosti.


    Co k tomu mám dodat? Dotahuji devadesátý rok svého života. Jsem nyní nejstarší z pozůstalých po Květoslavovi a těším se, že už brzy opustím tuto říši Anata, kterou se tato Země stala. Vím však, že Květoslav ochraňuje naši zemi, kde je zakotvena jeho Nauka, jím přenesená z Tibetu - Nauka Mahajány. Přečká i velkou změnu v roce 2012, ale knihy nebudou to medium, které ji ponese dále.


    Nechť jsou všechny bytosti šťastny. J.S.


    P.S. Jak trvalá je hodnota knih?

    Kdysi, před tisíciletími, se snažili lidé také zanechat zprávy o své činnosti, o svých ideách a myšlenkách. Jedni psali svoje záznamy na hliněné destičky, které vypalovali; jiní je tesali do kamene. A jejich záznamy přetrvaly věky, až do dnešních dnů.

    I my se nyní také snažíme zachovat naše vědomosti našim potomkům. Píšeme a tiskneme je na papír, nebo na elektronické nosiče. Výjimečně je tesáme také do kamene, ale jen na náhrobní desky, nebo sochy. Ty ovšem velké moudrosti neobsahují, a naši potomci z nich jistě žádnou moudrost nenačerpají, pokud je jednou, třeba za tisíciletí, najdou.

    Hádáme se mezi sebou o práva, jak ta slovíčka, myšlenky a ideje psát a rozšiřovat. Na jak dlouho ještě?

    Myslím, že není pochyb o tom, že dozrává čas velkých změn na Zemi. O tom už nemluví jen fantasté a věštci, jako o apokalypse, ale i nastupující nová garnitura vědců podává důkazy. To, co nám předkládají, bude zřejmě takového rozsahu, že ani papír, ani elektronické nosiče to nepřečkají. Tak o co a proč, se vlastně hádáme?

    Jediné záznamy, které jsou vždy k dispozici, možno najít v akaše.