Josef Studený

Květoslavova Mahajána a zimní slunovrat 2012

    Mayský kód začíná být velmi diskutované téma, spojované s dávným proroctvím Apokalypsy. Ten čas se velice přiblížil. K tomuto datu zaujímají stanovisko nejen různí proroci, ale i velice solidní vědecký svět, hlavně americký. Ten český zatím rozdává jen Sisyfovy balvany.

    Je zde nějaká spojitost s Květoslavem a jeho Naukou? Usoudil jsem, že ano. Předpokládám, že jste si přečetli Květoslavovu apokalyptickou vizi, kterou jsem na mojí webové stránce uvedl už dříve. Když tento svůj zážitek napsal (popsal jej v dopise jednomu svému žáku v Bratislavě), nebylo ještě o mayském kódu ani slechu. Později jsme o těchto předpokládaných událostech mluvili v užším kruhu. Jsem zde tudíž živý pamětník. Květoslav bral svoji vizi jako faktum, která přijde, ale neterminoval jí. Poznamenal jen, že někteří z nás, ti mladší, by se těch událostí mohli dočkat.

    Nedočkám se, již jsem minul devadesátku, a do roku 2012 je ještě tři roky, což už jistě nevydržím. Přečetl jsem si názory některých amerických vědců, a vidím, s jakou vehemencí se snaží vysvětlit, že ke katastrofě hmotného světa nedojde. Jen lidstvo se změní transformací vědomí. To je asi jako by přišel mocný bůh, mávl proutkem, a ze sedmi miliard obyvatel Země by se stali mírumilovní asketi. Nu ovšem, vždyť strachem ze smrti trpí i vědci. Vytvářejí si proto svoje teorie, a snaží se uklidnit davy i sebe. Oni ovšem nemohou mít čistý vhled, to je výsada buddhů.

    Poslední událost podobného rozsahu, jakou je možno očekávat, se odehrála před 11.500 léty jako světová potopa. Ve starých egyptských záznamech je ta událost nazývána zep-tepi - počátek (počítání) času. Tudíž nemůže zde být námitka, o nemožnosti rozsahu událostí. Ale všimněte si, že Kv. ve své vizi nemluví o zachráněných jako o lidech současných hmotných kvalit. Říká také, že po zničené technické kultuře zbyl v prostoru už jen pach a nikdy se už nevrátí.

    Kdo má pravdu? Květoslav zde ovšem stojí nejen jako buddha, ale zároveň jako Višnu, vládce nové doby, takže je schopen se dívat na události na Zemi z jiného pohledu, nežli ostatní lidé, kteří nepřekročili samsarickou hranici života a k nim patří i celý vědecký svět. Kdesi píše, že lidstvo jako celek, je na šachovnici Světa poslední pěšák.

    Proč o těchto událostech píši? Květoslavovi šlo vždy o zachování nauky, kterou jakožto tulku Marpův, vytvořil. Byla jeho životem a nerozmýšlel se přinést jakékoli oběti pro její zachování a upevnění. Aby mohla vyjít v knihách, obětoval i poslední životní energii a zemřel vlastně předčasně. Ale viděl to jako poslední možnost řešení. Za jeho života nebyl nikdo, kdo by dosáhl potřebné zasvěcení, aby se stal nositelem Nauky, čili aby se stal šestým členem Bělostné Dynastie Guruů. To by ani neodpovídalo tradici. Všichni členové Dynastie se jimi stali až po smrti jejich gurua. Vložil tudíž Nauku do knih. Kdo by ji také dokázal tak do podrobností a do šířky vyjádřit jako on? A bohové mu byli nápomocni.

    A jaká je situace nyní? Až do současné doby knihy jistě splnily svůj účel, ale je možno se ptát, budou jej plnit i ve věku Višnuově? Dojde-li ke Květoslavem předpovězeným událostem, může Nauka na papíře, nebo na elektronických zařízeních přečkat? Jistě, že ne. Co s ní tudíž bude dál?

    Zde však začnu z jiného konce.

    Jak jsem se zmínil výše, další člen Dynastie nastoupil vždy potřebnými realizacemi až po smrti svého gurua. Květoslav vyslovil, resp. napsal určení, co má dosáhnout jeho pokračovatel, aby se stal po něm šestým členem. Někde je uvedeno sedmým členem. To je v případě, když se počítá jako první Vadžradhara. Dovolím si však změnu na základě potvrzení Květoslava a vlastních zkušeností. K posloupnosti guruů považuji Vadžradharu za základní, nadsvětský, resp. nadsamsarický stav, který nese každý z řady pozemských guruů.

    Po smrti Květoslava jsem dále pokračoval v životě a kázni askety. Hlavně jsem pracoval na kvalitativní proměně těla. Neměl jsem představy ani přání o vyústění mých snah. Na základě určení Květoslavem jsem vedl skupinu pozůstalých po něm. Mezi nimi byl i Jiří Viktora, stařeček, který však rok před smrtí dosáhl dobrou realizaci; realizaci Tao. Byli jsme velkými přáteli. On by býval rád byl Nauce něco platný. Vrátil se proto, aby mi pomohl. Vstoupil do mne jako stříbřitě-modrá energie. Nastala u mne tudíž velká změna, a byl jsem uznán schopným, být postaven před tvrdou zkoušku. Řekl bych zkoušku dospělosti. Obstál jsem, a tím jsem vyvolal proces velké kosmické realizace. Realizoval jsem dhjánibuddhu Akšobhju, držitele Vadžry. První výstup z Vairočány, projevený ve tvaru. To se odehrálo 5.11.1988, cca čtrnáct let po smrti Květoslava. Tehdy jsem neměl Květoslavův Slovník k dispozici, takže jsem nevěděl, co jsem přesně realizoval. Až teprve později. Hlavně však, když jsem četl spisy lamy Govindy, jsem pochopil, že jsem tím vstoupil do Zlaté Brány Dhjánibuddhů, což byl v Tibetu a Indii samostatný kult Vadžrajány. Tím jsem splnil podmínky, abych se stal šestým členem Bělostné Dynastie Guruů.

    To ovšem bylo velice důležité pro Květoslavovu Nauku. Je totiž pravidlo, že přinese-li někdo novou nauku a nikdo další ji nerealizuje, rozplyne se postupně jako nepoužitelná. Tím, že jsem prošel realizacemi všech čtyř dhjánibuddhů; realizoval jsem Vadžrajánu, která je součástí Mahajány. Potvrdil jsem tak reálnost Květoslavovy nauky. Tento stav se nedá přenést na druhého, ani Květoslavem. Musí být vždy znova vybojován a tím se dotyčný stává dalším členem Dynastie. Tudíž, Květoslavova Mahajána byla tím upevněna, ale přesto musím říci, že ukončením starého věku končí i tato Nauka v její současné formě. Zdánlivě nelogické, ale to vysvětlím později.

    Nastala nová doba, a bylo nutné přemýšlet, jak začít s vydáním knih. Dohodl jsem se s Radimem Kostrbou a založili jsme pro ten účel družstvo Canopus. Zde se už začlen ila do práce i Zora. Pro mne to však bylo zatížení, protože začali přibývat zájemci o praxi, kteří hledali gurua, a proto jsem se dále vydávání knih nezúčastnil. Pracoval jsem jako guru, jak jsem tomu byl pověřen Květoslavem.

    Léta však přibývala a já jsem začal uvažovat o tom, že bych měl mít pokračovatele. To bylo také doporučení Květoslava když ještě žil. Problematická záležitost, žádný pokyn „shora“. Až v roce 2005 se objevili Mich. Manželský pár, který však šel jinou cestou, nežli je Květoslavova Mahajána. Znali však mnoho i z jiných cest. Byli velice školení a inteligentní. Zdálo se, že vše vychází a já budu mít pokračovatele. V tu dobu jsem byl velmi oslaben, bez energie, a důvěřivý.

    V prosinci toho roku dosáhl V.M. realizaci, ale viděl jsem, že to nebyla realizace nadsamsarických stavů; to nemělo s Mahajánou nic společného. To ovšem věděl i on, a pokoušel se proto získat zasvěcení do Mahajány, ode mne přenosem. To ovšem nelze, jak jsem uvedl již dříve. Nepřišel také Květoslav, aby to schválil. Nu, a naše kontakty začaly mít jiný charakter. On neuznával odevzdávání energií srdce nad hlavu, čili sursum corda a tvrdil, že je to bezúčelné házení energie do prázdného prostoru. Tudíž on neznal stavy Dhjánibuddhů, ani stavy Živých Buddhů, na které se má usilující navazovat. Jeho realizace nevedla ke zkušenostem nadsamsarickým, čili nevedla do dokonalé svobody. Převzal už velkou většinu mých žáků a tak při první příležitosti mne dokonale sdiskreditoval, s úmyslem mne zlikvidovat. Přímo prohlásil, že zvedání energií nad hlavu, je jejím házením do prázdna a oslabováním sama sebe.

    Květoslav kdesi píše: Nahoře jako dole, stejná lumpárna. A že tomu tak je, jsem poznal na vlastní kůži, po dalších zkušenostech, kdy šlo i o život.

    Brzy po tomto střetu přišel ke mně Květoslav, ve slávě stavu Nirmana-kaja, a ukázal mně, jak to bude s Naukou dál. V té formě jak byla koncipována pro dobu Ryb, už nebude mít význam, protože poměry se naprosto změní. Květoslav o tom mluví už ve své vizi, kterou jsem uvedl dříve. Jsem tudíž poslední člen Bělostné Dynastie Guruů v tomto věku. Jaké duchovní nauky se rozvinou ve věku Višnuově, nemusí už být naše starost. Vše bude jinak.

    Tím ovšem nechci říci, že nemohou mít Mich. žáci úspěch. Mohou to však být ti, o kterých mluví Kv. ve své vizi. Byli v bílých řízách a chtěli jej pozvat mezi sebe. To on odmítl a dal přednost dokonalé svobodě.

    Byl jsem ve svém vědomí vyzdvižen velice vysoko, a byla mi ukázána Evropa, po událostech zimního slunovratu roku 2012. Nemyslím však, že by bylo dobré tuto vizi uvádět.

    V době zimního slunovratu 2012, už nebudu žít. Poznal jsem však, že v této třetí dimenzi, ve které žijeme, vysoké duchovní stavy nic neznamenají. Vím, že je to oblast falešných hodnot a těžké karmy, kterou si lidé sami vytvořili. Je to oblast vývoje z hmoty. Věk Višnuův však bude podstatně duchovnější. Jak dalece se v něm uplatní ti, kteří dosáhli vysoká zasvěcení ve věku Ryb, nevím. Předpokládám však, že hrůzy věku Ryb se nebudou moci již nikdy opakovat. Bude to věk Višnuův.

    Před nedávnem byly promítány v televizi ukázky bojů z první i z druhé světové války. Lidé vytvořili na Zemi dokonalé peklo, se sebezničující karmou. A byli by schopni a ochotni zničit Zeměkouli, ve třetí světové válce, kdyby věk Višnuův nenastal bleskově, což se předpokládá o zimním slunovratu 2012.

J.S.


P.S. Příloha

BĚLOSTNÁ DYNASTIE GURUŮ.

    Nahoře je personifikace základního stavu Dynastie, tmavě modrý Vadžradhara. Dále jsou to Tilopa, Naropa, Marpa, a Milarepa, kteří žili v jedenáctém století minulého tisíciletí. Ve středu je obnovitel Nauky Květoslav, tulku Marpův - Buddha a Višnu, který žil ve dvacátém století, a pod ním jeho pokračovatel Josef, poslední člen Dynastie.