Vstup do mystiky všeobecně

    Na cestu technického mystického úsilí je duševně a karmicky vybaven, kdo umravněním, které získal buď zrozením, vybaveným záslužnou karmou, nebo dlouhotrvající mravní kázní, nebo definitivním zřeknutím se světa, dosáhl takového stupně duchovního očištění, že jím nepohne žádná věc ze smyslového světa, takže bude moci zcela nerušeně setrvávat ve stavu čirého uvědomění a sebeuvědomění. Dokud tyto podmínky trvají, může v technickém mystickém úsilí pokračovat bez přerušení. Když, však zaniknou, musí obnovit mravní kázeň a setrvávat v ní, dokud znovu nedosáhne čistoty svého vědomí. Kromě toho po celou dobu, kdy opakuje mravní úsilí, musí žádat nejvyšší moc (Boha) o ochranu na další cestě za mystickými zkušenostmi v praktické mystice. Nechť se tedy zbaví posledních amorálních strusek znečisťujících jeho zřece tím, že neustále dbá o mravní a duševní čistotu. Musí se jich zbavit tím, že začne považovat za svou denní potřebu přát dobro všem bytostem jak na zemi, tak i v duchovních (astrálních) oblastech. Pak bude moci přistoupit ke svatému konání, jehož pravidla zní :

I.

  1. Vyhlazovat světské myšlenky, spontánní (živočišné) pocity a depresivní duševní stavy.
  2. Vyhladit zájem o všechny světské věci a dění, které se ho přímo nedotýkají.
  3. Cvičit pozice a fyzický i duševní klid za účelem zharmonizování nitra a celé bytosti vůbec.
  4. Cvičit se v bdělosti, vnímavosti, zevní svěžesti a živosti.

Výsledkem této kázně bude zharmonizování nitra a sjednocení duševních sil pod kontrolou vůle a uvědomění a tento stav se přemění ve dháranu.

II.

  1. Pozorovat vlastní bytost, především tělo, a zpřítomňovat si ji ve vědomí.
  2. Modlit se nebo odříkávat duchovní průpovědi nebo se duševně povznášet k tomu, co se vyznačuje božskými kvalitami, za něž se považuje např. nadšení, pocity štěstí a touha po dobru.
  3. Nepřetržitě zachovávat vyšší zřetele, upínající se k nejvyššímu cíli, totiž k duchovnímu osvobození.
  4. Setrvávat v duševní kázni, která má zajistit, aby mystická snaha nebyla nikdy opuštěna pro pochybnosti nebo kolísavost.

Výsledkem tohoto úsilí musí být to, že vyvstane žádoucí duševní orientace (k duchovnímu světu nebo ideálu) a budou získány podmínky pro rozvoj mystických kvalit; kromě toho bude získána kontrola nad duševní činností a tendencemi.

III.

  1. Vyvolat pohodu prostřednictvím dobře kontrolovaného duševního usnesení (extáze).
  2. Zpřítomňovat si ve vědomí sebe sama, především však své tělo a tímto způsobem sdílet svou bytostí tuto pohodu, která se musí projevit v nadsvětských stavech nálady.
  3. Usilovat o to, aby celá bytost byla trvale prostoupena dobrými (duševními) stavy, odrážejícími se v blažených pocitech.
  4. Věnovat pozornost pouze těmto blaženým pocitům za nepřetržité kontroly stavů denního vědomí, aby byla ovládnuta všechna vytržení.

Výsledkem těchto úsilí je rozvoj božského prožívání a tím stavu dhyány, jejíž tendence je k božskému vytržení, k samádhi.

IV.

  1. Myslit na sebe v božském, ale dobře kontrolovaném usnesení, (vytržení), což je klasickým mystickým soustředěním.
  2. Setrvávat vědomím v úplném osamocení (nezávislosti) s tendencí k božskosti.
  3. Chránit postřehy, vnímání, vědomí a dýchání přede vším, co není absolutnem, případně nediferencovaným transcendentnem.
  4. Zprostit vědomí sebe sama závislosti na času a prostoru a vzhledem k tomu nereagovat na nic, co může být viděno, slyšeno, cítěno, zjištěno, uvědomováno, čili setrvávat v naprosté duševní nepohnutosti, v čirém světle dokonalé volnosti vztahující se k vlastní bytosti, již člověk normálně pociťuje a již si může normálně uvědomovat.

Výsledkem bude duchovní ztotožnění s božstvím nebo absolutnem, čili samádhi jakožto stav vykoupení za živa.