Průvodní jevy a výsledky duchovního úsilí

    Mysl může být pozorností vedena ke skutečnostem fyzickým, psychickým nebo i k prázdnotě absolutna. Vzhledem k různorodé povaze objektů, k nimž může vést soustředění, dochází též k různorodým průvodním jevům v duchovním úsilí. Nejvýtečnější reakce vznikají soustředěním mysli nebo pozornosti na čisté Prázdno. Ať jsou síly utvářející smyslový svět projevené (to je smyslově nebo fyzikálně zjistitelné a vstupující proto do vědomí), nebo neprojevené (ty, které jsou za hranicí možného zjišťování, a proto unikají vědomí), vždy zabraňují získání čistého pohledu do skutečnosti. Mystická cvičení (totiž soustředění mysli a pozornosti) mají vývojovou linii. Nejdříve se týkají hrubého materiálu (hmotného těla), později všech psychických složek a nepozději nejčistších a nehmatatelných kvalit, které jsou v konkrétním pojetí vědomím. Tento postup závisí na stavu mysli, již člověk, který necvičí, neovládá, takže je roztříštěna a proto disponována jen pro činnost na úrovni diferenciací. Nebo je též způsobilá upínat se na hrubý objekt, na tělo. Povaha reakce na tento druh soustředění je v přímém vztahu k povaze náplni mysli. Mysl, která v tomto stavu snahy již nežádá dojmy ze smyslového světa, naplní usilujícího silami vnitřního povznesení, duchovního nadšení a radostmi až blažeností. Proto rychle vede k soustředění, které má očistnou povahu. Zprostředkuje-li však radostnou náladu na základě vnějších příčin, projeví se to později upadnutím do tamasické prázdnoty, z níž pramení duševní skleslost, nepoznání a zesílení pudů. Je-li však (mysl) rozrušena vnějšími událostmi, může to být příčinou onemocnění. Jestliže se soustředění prohloubí a zjemní tak, že bude působit na úrovni psychických dispozic, kde zasáhne potenciální tvůrčí síly a elementy, přivodí reakce astrálního světa. Povaha reakcí odpovídá povaze prostředí, které bylo zasaženo, a jeho povaha je v přímém vztahu k povaze myšlení, cítění a konání. Trvalé soustředění, které se poutá na psychickou oblast, poskytuje možnost postřehovat prvotní změny v nitru, což se projevuje jako schopnost, již nazýváme předvídavostí. Je-li opěrným bodem pro soustředění psychická přirozenost, je jeho výsledkem probuzení zvláštních duševních sil, schopností a vědění. Upevnění vědomí v mysli a v oblasti duševní poskytuje možnost vystupovat vědomě z těla do astrálního světa, protože psychická přirozenost není ohraničena zdmi tělesnosti. Soustředění na Světlo a sílu provázené uvědomováním v psychické bytnosti a usměrňované do fiktivní oblasti v místě pupečního psychického nervového centra (manipúra) vede k rozvinutí schopnosti vědomě se stýkat s bytostmi astrálního a nižšího nebeského světa. Pozorování změn v duševní sféře vlastního bytí při dobrém sebeuvědomění a v povznesené náladě se považuje za soustředění vysokého stupně. Z tohoto důvodu je toto nejžádoucnější. Ostatní způsoby soustřeďování zprostředkují pouze prožitky ze vztahů s útvary astrálního světa, které jsou personifikovanými duševními stavy nebo činností lidí. Tyto prožitky se nepoznávajícímu svou povahou zdají kvalitní a významné, ale ve skutečnosti neznamenají postupující produchovnění, protože náležejí do sféra diferenciací. Soustředění na prázdno, které obsahuje kladný potenciál fyzikálních sil, vede k pochopení povahy absolutna. Je-li absolutno pochopeno, může se do něho duchovně rostoucí člověk vstřebat. Výsledkem vstřebání do absolutna je síla a schopnost, která umožňuje vyhnout se sférám reakcí. Setrvání v této Prázdnotě zdokonalí ducha jedince, který se do ní vstřebal, protože je sférou nediferencovaného klidu, z něhož je možno postřehnout všechny změny, k nimž dochází ve sféře stvoření. Postřehnutí je předpokladem pochopení a pochopení poskytuje možnost ovládání. Směřuje-li tok sil, zmohutnělých soustředěním, do sfér dění, neumožňuje to poznat jeho příčiny, nýbrž vyvolává reakce docela jiného typu. Sféry dění náležejí do různých stupňů tělesnosti a odpovídají obalům (tělům), zakrývajícím monádu lidskosti.

Jsou to:

  1. hmotné tělo
  2. tělo pudů
  3. tělo životních sil
  4. mentální tělo
  5. tělo rozumu
  6. božské tělo
  7. Já.

    Jejich reakce jsou vyvolány kvalitou soustředění. Soustředění na tělo (jeho tvar) vyvolává pocit chvění. Soustředěním na životní síly se vyvolá poznání a možnost řídit je. Soustředění na klid, který se objevuje po potlačení vnímání, myšlení, obrazotvornosti a popudů k jakékoli činnosti, poskytuje možnost povznést se vědomím nad samovolně činnou psychickou přirozenost. Soustředění na předmět zvláštní povahy přináší poznání odlišných povah. Soustředění na jiné lidi, které jogín pokládá za představu nebo siluetu jejich vlastní skutečné bytosti, přinese poznání jejich duchovního stupně. Soustředění na prostorové nekonečno poskytuje pocit svobody a především pak volnosti. Soustředění na bod barvy slonové kosti mezi obočím přináší postřehnutí bytostí vyšších sfér a styk s nimi. Soustředěním na vnitřní (světelné) Já dosáhneme poznání nejvnitřnější přírody. Soustředění na Nic, z něhož všechno vzniklo, přinese duchovní osvobození. Soustředění na orgány (tělesné nástroje) a psychická (nervová) centra uvolní jejich energii. Soustředění na následující vyšší duchovní stav, který je v linii vlastního duchovního vývoje, přináší možnost jej uskutečnit. Soustředění na psychické nervové centrum v krajině při východu pánevním a na vyšší psychická nervová centra přináší evidentní prožívání jednotlivých fází duchovního vývoje. Setrvávat vědomím mimo oblast činnosti vede k vystoupení z vesmíru karmy. Potlačováním činnosti smyslů se jednak probudí schopnost vnímat neviditelný svět, jednak se rozšíří běžné vnímání. Potlačování životaschopnosti pudové přirozenosti způsobí, že se projeví vyšší přirozenost. Potlačení sklonů (příchylnosti, odporu, lásky, nenávisti, soucitu, ukrutnosti atd.) přivodí osamocení a vědění. Analytické soustředění na určité jednotlivě vystupující duševní stavy vede k poznání různých karmických sfér. Potlačení sebeuvědomění ve smyslu určitého (vyhraněného) já přivodí všudypřítomnost. Soustředění na vlastní bytost jako na objekt, který je prostupován nazíravým soustředěním, vede k poznání průchodů vůle, vědomí a jáství. Jejich poznání člověku umožní vstoupit do těla jiných lidí a rozřešit též otázku nesmrtelnosti pomocí vědomého převtělování. Jelikož jsou všechny tyto zvláštní druhy soustředění v přímé mystické vývojové linii, dochází k uvedeným výsledkům i při obyčejném mystickém úsilí. Protože na této linii musí být koncentrace prohloubena a zjemněna, neboť je to přirozený následek stálého cvičení (duchovního úsilí). A tak i bez filozofických znalostí může usilující člověk při stálé snaze dosáhnout všech uvedených výsledků. Nauka o cestě k dokonalosti je velmi jednoduchá. Lidé ji však komplikují, protože nemají sílu uskutečnit především všechny její základní články. Proto si chtějí pomoci bezživotnými nebo i škodlivými filozofickými konstrukcemi. Jestliže však odmítnou všechny tyto konstrukce a začnou uskutečňovat návody Nauky podle předpisů, dosáhnou pozitivních výsledků zcela přirozeně, chráněni před strhujícími překážkami pravou snahou. To buď velmi dobrou předzvěstí.