O soustřeďování

    Prvním stupněm soustředění je pozornost zvaná dhárana. Aby mohla být uskutečněna, musí se člověk pomocí morálního úsilí odpoutat od jednotlivých jevů smyslového světa a setrvávat v duševním klidu bytosti, která po ničem světském již netouží. Cesta k tomuto upoutání je uvedena v předchozích kapitolách. Dhárana je setrvání pozornosti ve stavu duševní prázdnoty vzniklé potlačováním myšlenek, představ, vznětů a duševních reakcí za nejvyššího bdění, v němž trvá vědomí sebe (já) a vnější svět přitom nezapadne do zapomnění. Proto vede k pocitu, že člověk přestoupil do jiné sféry. Soustředění však musí být změněno, jestli se začnou vměšovat (prostřednictvím postřehů nebo vjemů) nežádoucí představy a obrazy, protože se rozpadlo. Pozornost, dhárana, musí být provázena neupoutáním vědomí na smyslový svět. Za těchto okolností se (pozornost) prohlubuje, až nastane změna v orientaci vědomí a objeví se nadsmyslové postřehy. Pozornost se mění v soustředění,ve dhyánu. Výsledkem soustředění,dhyány je, že nedochází k obnově reflexního myšlení, protože je mysl ovládnuta. Zpětné působení, vyvolané soustředěním a snášené bez duševních reakcí, budí magické síly a schopnosti, protože vede k poznání podstaty dění. Karmické výsledky, ať jsou jakéhokoli druhu, mohou být odstraněny z cesty našeho života, jestliže jsou dosud v latentním stavu a mohou být pochopeny, protože je vnitřní nerovnováha odstraněna hloubkou soustředění druhého stupně, dhyánou. Trvalé soustředění (dhyána) je nezbytným předpokladem pro poznání nejvniternějšího Já. Poznání nejvniternějšího Já a stálé soustřeďování (ve dhyáně) je předchůdcem vědomého sjednocení zvaného samádhi. Jeho uskutečněním se člověk cele ponoří do sféry čistého Prázdna. Sféra čistého Prázdna je domovem toho, kdo je ve stavu sjednocení, v samádhi. Stav sjednocení, samádhi je dvojího druhu. Jednak s vědomím vykazujícím pojem duality, jednak s nediferencovaným sebeuvědoměním. První druh samádhi zprostředkuje smyslové kontakty mezi člověkem a duchovními inteligencemi. Jejich výsledkem jsou pestré zážitky a také užitečné poznatky ve sféře hmotných jevů, prožívání blaženosti jakož i přetvoření povahy (přirozenosti) a změna myšlení, některé zvláštní duševní a duchovní schopnosti. Je-li vědomí oproštěno od hrubších psychicko-fyzikálních strusek, které pocházejí z vnímání hmotného světa, a nelpí-li člověk na ničem světském, dosáhne vyššího druhu stavu sjednocení. Jeho dosažením je člověk zproštěn pocitu duševního a duchovního omezení, poněvadž se již při duchovně osvobozovacím úsilí na mentální úrovni cvičil v odpoutávání se od hrubého materiálu smyslového světa. Svět tvarů může na člověka mít vliv jen potud, pokud je s ním ve spojení buď na úrovni vědomí, nebo prostřednictvím vnímání, nebo niterným (psychickým) postojem. Jakmile je spojení přerušeno, vznikly podmínky k osvobození. Tím je podepřen požadavek cvičit technickou jógu současně s nelpěním.