Poukazy k praxi

    Účelem této nauky je v prvé řadě člověka uvést na cestu odstraňování karmických následků, pocházejících z niterných konfliktů. Postupuje se k tomu vědomým upravováním psychických vznětů a napětí. Tímto způsobem člověk dospěje k poznání příčin spontánních funkcí psychické přirozenosti. Na základě toho může své nálady ovlivňovat podle své vůle a přání. Tím jsou zájmy této nauky usměrněny (obráceny) do nitra. Všechny vlivy, jimiž na nás působí smyslový svět, se odrážejí v psychické přirozenosti. Z toho vznikají prožitky a z nich pocházejí životní zkušenosti. Proto jsou správně řízené funkce psychické přirozenosti rozhodujícími momenty pro nabývání životních zkušeností. Nezjišťuje-li člověk, že mezi psychickým stavem jeho vlastní bytosti a děním existuje vztah a z vlastní vůle tomu sám nezabránil, stává se vnitřně závislým na vnějších procesech a děních. Vztah mezi procesem a sebevědomím (jástvím) má být přerušen. Potom nenastane ovlivnění dějem. Výsledkem toho je, že ustanou konflikty, které pocitově žijící člověk vnímá a prožívá jako utrpení. Utrpení, radost, bolest, nadšení atd. budou odstraněny. Bude dosaženo duševní rovnováhy. Nepozornost, lhostejnost k vlastním duševním stavům, morální nekázeň, vyhovování požadavkům nižšího já, naplňování mysli pouze hmotnými věcmi a představami, to vše rozbíjí vnitřní klid, rovnající se spáse. Proto je třeba je přemoci. Toto se docílí dokonalým sebeovládáním, jehož nejvýznamnějším projevem je potlačování všech niterných vznětů a úmyslné nevnímání duševních reakcí. Sebeovládání znamená: nemilovat žádnou bytost pudově, nemít ji v nenávisti, být pozorností soustředěn v sebe, nereagovat na dojmy vyvolávané vnějšími činiteli, vyhlazovat vnitřní podněty, projevy vášní a všechny sklony k duševním projevům a duševní činnosti ne přímo nutné (pro momentální zachování vnější existence). Ovládnutím niterných vznětů získáme schopnost nadprůměrného postřehování. Za těchto okolností postřehy nejsou omezeny na hmotnou sféru. Ostré pozorovací schopnosti se objeví svět nižších duchů, bohů. andělů i svět Brahmy. Svět tvarů je projevem týchž sil jako světy právě jmenované, a proto je duchovně dospělý člověk může všechny postřehovat v přirozeném psychickém stavu. Různé stupně energetických kvant jsou postřehnutelné, jestliže mysl pozorujícího člověka není roztříštěna změnami náplně. Postřehování v mezích obecného smyslového vnímání je podmíněno roztříštěním mysli. Tím je odůvodněna potřeba sebevlády. Nehybnost tělesná (při cvičení) a psychická (neustálá) je dokonalou sebevládou. Přináší postřehy sfér od nejhrubších až k praelementu stvoření. Překážkami dokonalé sebevlády jsou psychická vzdutí, která vnímáme, i ta, která jsou pod povrchem sféry denního vědomí. Vnímání psychických vzdutí, skrytých v podvědomí, bude dosaženo soustředěním pozornosti (mysli) na stavy ze smyslového hlediska neprojevené. Jsou-li psychická vzdutí, skrytá v podvědomí, postřehnuta smysly zbystřenými koncentračními cviky, je třeba těmto vzdutím zabránit, aby již nevystupovala do vědomí. Dokonalým vyhlazením těchto jemných vzruchů dobýváme vítězství nad vlastní psychickou přirozeností. Tím je podmíněn postup v řádu stvoření. Jestliže se člověk nechá unášet jemnými vzdutími psychické přirozenosti při dobrém jejich vnímání, získá schopnost vnímat astrální útvary. V tom je velké nebezpečí. Neblahé předtuchy, jakož i klamné vidiny, uzují v člověku strach. Síla je zlomena a člověk jakožto prožívající tvor propadá do strachu a utrpení. Překonáním nálad, vznikajících reakcemi na jemné vibrace kosmu, které probíhají pod úrovní denního vědomí, překoná člověk nebezpečí. Zároveň tím bude posílen a také schopen snášet další poznávání. Odporovat strhující síle přirozenosti je askeze. Ta přináší mnohostranné síly a schopnosti. Je jich třeba k předepsanému snášení reakcí na snahu rychlit duchovní růst, reakcí, které se projevují duševními konflikty a depresemi. A také jimi přemůže vliv obyvatel vyšších a jemnějších světů. Tím budou překonány překážky, kladené tímto prostředím. Když si člověk zvykne na nepohnutelnou polohu těla a nekompromisně potlačuje hrubé (zřejmé) duševní vzněty, dostavují se u něho mystické stavy. Jejich působením se mění jeho povaha i jeho bytostné působení. Mystické stavy neurčují stupeň v řádu stvoření. Jsou však důkazem účinnosti duchovního úsilí a patrného projevu vyšší intenzity niterného žití. Proto musí být hodnoceny jako první kroky na cestě k Probuzení. Po čase je usilující člověk přestane vnímat. Příčinou toho je, že v něm začíná vystupovat sklon upínat se vědomím na bezbřehou a bdění plnou Prázdnotu, která po těchto konfliktech (mystických stavech) vyvstává před jeho zrakem. Dostavují se však mnohdy dále ve formě věšteckých snů. Těm se však nesmí připisovat důležitost, aby se neulpělo na jednom stavu. Cvičení v nelpění vyvolává duchovní i mystický postup. Duchovní růst se zpomalí až pod mez nejmenšího možného přirychlení a duchovní svoboda bude také ztracena, jestliže člověk ulpí na jevech pozemských, astrálních, nebo na skutečnostech duchovních. Proto je třeba dosáhnout stavu, v němž jsou automaticky rušeny všechny vjemy a potlačována všechna vnitřní hnutí a vzrušení. Tím jsou získány všechny potřebné podmínky.