Josef Studený

Kočky

    Vyčítají mně někteří lidé, že mám doma takový zvěřinec. Starám se totiž o tři kočky. Chtěl bych vysvětlit, proč právě kočky.

    Měl jsem před léty krásného mourovatého kocourka, který si nezapomněl ke mně sednout vždy, když jsem se soustřeďoval. Byl moc přítulný a zábavný, vždy lezl u sousedů na lešení a zpíval do údolí. Jednou se však nešťastně potkal s autem a já ho musel dát utratit. Asi za čtrnáct dní se však objevil, jenže jsem ho viděl jen já sám. Byl totiž v posmrtném těle. Chodil ke mně zase sedět, když jsem se soustřeďoval a sledoval mně. Soustřeďoval jsem se totiž na "Sursum corda". To trvalo asi tři měsíce. Ani jeden den nevynechal. Potom najednou asi po měsíci nepřišel, až najednou se objevil asi po čtrnácti dnech v krásném kožichu se zlatými pesíky. Jasně se přišel se mnou rozloučit a v tom nádherném kožichu zmizel v ráji. Ten kocour neměl tudíž daleko od člověka - dobrého člověka. O takovémto případu jsem neměl nikdy žádnou podobnou zprávu. I pro mě to bylo velké překvapení. Já jsem ovšem guru Vadžrajány.

    To, že to dávám na můj web, považuji za hodně odvážné, protože riskuji, že si ze mě někdo bude dělat blázny. Ale moje praxe ukazuje, že mohou být zvířata někdy lepší než lidé. Ona totiž nejsou falešná. Nyní, když jsem se odvážil dát to na můj web, poznám kolik asi bude reagovat pitomých lidí.

Josef Studený